Exkluzivní rozhovor České školy s novým náměstkem ministra pro regionální školství Jaroslavem Müllnerem. Jaké jsou jeho osobní i pracovní priority? Jakým způsobem by mělo probíhat zvýšení mezd? Co nám odpověděl na otázky k reformě maturit a státní správy? Umí zpívat? Čtěte dnes i v zítřejším pokračování.
První dojem při vstupu do budovy C ministerstva školství musí u každého návštěvníka nutně vyvolat pocit, že právě začíná konec světa. Vybourané výtahy a vyklizené kanceláře zející prázdnotou navozují představu spíše právě zahájené demolice celé budovy než pouhé rekonstrukce. Pouze ve třetím patře si můžete očistit zaprášené boty o jakž takž čistý koberec, který vás dovede k pracovně nového náměstka pro regionální školství. Všude je pusto a prázdno, a to nejen díky stavebním úpravám, ale protože je vlastně už po pracovní době. Konec pracovní doby náměstků má však patrně poněkud jiný režim a je zjevně posunut do pozdních večerních hodin. Jedině díky tomu jsme měli dostatek času na delší popovídání o současném školství s dr. Jaroslavem Műllnerem.
Vláda ve svém Programovém prohlášení slíbila zvýšit veřejné výdaje na vzdělávání z necelých 4,5 procenta HDP na 6 procent v roce 2002. Kam by - podle Vás - tyto peníze měly jít především?
To je otázka, na kterou se hrozně těžko odpovídá, protože ať se podívám kamkoliv, tak všude se najde spousta argumentů, aby právě sem peníze šly. Myslím, že veřejně bylo jasně řečeno, že prioritou pro příští školní rok je určité zlepšení situace v odměňování a já se s ní ztotožňuji. Nicméně stejně tak musím říci, že velké problémy jsou v provozu škol a školských zařízení, protože tam se dlouhodobě hromadí deficit. Z hlediska regionálního školství se domnívám, že pokud vyjde záměr posílit rozpočet na platy pedagogů, je současně nutné dávat peníze i jinam. Například jsou schváleny rozvojové programy na podporu informačních technologií a zavádění internetu do škol. To jsou řádově miliardy, které by měly být postupně do školství investovány.
Pro příští rok má být školství jedinou rozpočtovou prioritou. Jaké jsou Vaše osobní a pracovní priority v tomto měnícím se školství?
Jsem na ministerstvu školství velmi krátce, takže formulace mých priorit se bude určitě ještě vyvíjet, protože jsou nesporně další a další problémy, o kterých třeba ještě ani nevím. Nicméně, pracovní prioritou je určitě řešení otázky zaměstnanců školství a pedagogických pracovníků zvláště, protože v novém decentralizovaném systému souvisejícím s reformou veřejné správy bude právě personální zajištění resortu jedním z těch svorníků, které by měly držet školský systém pohromadě. Novela zákoníku práce je jakýsi první krok. Jsme přesvědčen, že skutečně dojde ke zlepšení v oblasti odměňování pedagogů, ale na tento krok by měl okamžitě navazovat systém jejich dalšího vzdělávání. To je prostor pro to, abychom udrželi srovnatelné podmínky pro všechny děti a žáky, současně však i prostředek k tomu, aby děti, ať žijí kdekoliv a kdekoliv chodí do školy, měly příležitost být vzdělávány na stejně kvalitní úrovni. K tomu se zřizují pedagogická centra a tam bude jedna z priorit určitě směřovat.
V dubnu přijal Parlament ČR dva zákony. Jejich podstatou je osm týdnů dovolené pro všechny pedagogy od ledna 2001 a rozšíření tarifních tříd ze současných 12 na 16 od roku 2002. Jestliže Vláda navrhne a Parlament schválí průměrné 15 % zvýšení mezd pedagogů v roce 2001, čeho vy jste zastáncem – plošného navýšení mezd nebo mzdové diferenciace?
Pokud se týká dovolené pedagogů, rád bych zmínil, že to považuji za jeden z velmi pozitivních kroků, který je určitý signálem, že se školství dostává do popředí zájmu veřejnosti. Objektivně řečeno, vlastně jsme rozšířili tu skupinu, která měla výjimečnou sazbu dovolené o další pedagogické pracovníky a snad je to signál, že veřejnost a zastupitelé začínají vnímat školství v poněkud širším souvislostech než dříve.
Rozšíření počtu tarifních tříd na šestnáct se nyní zpracovává, není tedy ještě definitivně uzavřeno a probíhá spousta jednání mezi jednotlivými rezorty na úrovni ředitelů odborů, kteří projednávají zařazení jednotlivých profesí do tarifních tříd, včetně těch školských. Je to vlastně záležitost s delším časovým horizontem. Případné navýšení rozpočtu s tím v tuto chvíli nebude příliš souviset. Pokud se to podaří a v parlamentu projde návrh na zvýšení rozpočtu o 16 miliard, který je projednáván ve vládě, v takovém případě dojde k zvýšení mezd už v příštím roce, kdy ještě nebude uveden v život nový systém odměňování podle tarifních tříd.
Pokud se týká předpokládaného navýšení mzdových prostředků, už uvedl pan ministr, že v tomto ohledu je optimistou a nepochybuje, že se mu ve vládě podaří dosáhnout shody, aby toto citelné navýšení bylo realizováno. Já jsem také optimista a domnívám se, že se to podaří, ale tuto situaci bude nutné řešit poněkud jiným způsobem.
Bude třeba vytvořit zvláštní model, o kterém se nyní intenzivně jedná. Zatím však neexistuje konkrétní návrh, pouze základní principy, se kterými jdeme do tohoto jednání. Zvýšení platů by mělo tvořit nárokovou složku mezd, která bude odvozena z platových tarifů. Zdůrazňuji, neznamená to zvýšení tarifů, protože toto zlepšení v oblasti odměňování by se týkalo pouze rezortu školství. Zvýšení platových tarifů by znamenalo zvýšení pro celou rozpočtovou sféru a tento případ to bezpečně nebude. Zvyšovat mzdové tarify jako takové však separátně ve školství nejde. Měla by to být nároková složka, která se bude odvozovat z tarifů. Chceme, aby to byla nároková složka z celé řady důvodů. Jedním z těchto důvodů i je ten, že školství má poměrně vysoké procento nenárokových složek už teď a dostali bychom se do těžko řešitelných problémů. Byl bych rád, kdyby se v této souvislosti podařilo návrh připravit tak, aby nějakým způsobem zlepšil situaci mladších učitelů.
Předchozím snížením přímé vyučovací povinnosti došlo vlastně k paradoxní situaci, že ředitelé škol byli nuceni přijmout více učitelů, ale na druhé straně snížení vyučovací povinnosti nebylo provázeno úpravou rozpočtu. Myslíte, že v tomto roce ještě dojde k úpravám rozpočtu?
Tady musím konstatovat, že v tomto kalendářním roce k úpravám nedojde. Není to ani prakticky možné, ale chtěl bych upozornit na určitý pohled na tu věc, který možná zaniká. Před rokem se objevila jedinečná a troufám si říci historická možnost úvazky vrátit prakticky na původní úroveň. Bylo nutno se rozhodnout, jestli toto opatření bude provedeno, a to i za tu cenu, že dojde ke stagnaci mezd, a nebo nebude provedeno a podobná historická situace a vůle k tomuto opatření mohla přijít třeba až za 10 let. Tady jsme prostě byli v situaci buď - anebo.
Na mnoha školách byli ředitelé nuceni s ohledem k výši jejich rozpočtu na rok 2000 odebrat na konci školního roku učitelům osobní ohodnocení a reálná mzda učitelů klesla, na středních školách často o 2000 – 2500 korun. Jaká jsou podle Vás východiska z této situace?
Tato otázka se dotýká jedné stále se opakující se situace, kdy na přelomu kalendářního roku snižují platy pedagogů. Já bohužel prozatím ještě nemám souhrnné údaje na první pololetí roku 2000, ale když srovnáme první čtvrtletí roku 1999 s první čtvrtletím roku 2000, tak zjistíme, že nenárokové složky za celou Českou republiku v regionálním školství činily 1713 korun v první čtvrtletí roku 1999 a ve stejném období tohoto roku 1691 korun. Rozdíl jsou jen dvě desetiny procenta při přepočtu vůči tarifům, takže to je statisticky nevýznamný rozdíl. Ke srovnatelnému období tedy nedošlo k žádnému výraznému poklesu. Nevylučuji, že v některých regionech k určitým poklesům došlo. Regionálně je situace pochopitelně velmi různá.
I ten největší pesimista musí přiznat, že se nyní ve školství něco děje. Největším nepřítelem je teď vlastně čas. Bude dostatek času prodiskutovat všechny probíhající změny – školský zákon – Bílou knihu – reformu veřejné správy?
Reforma veřejné správy je ve své podstatě uzavřená záležitost. Teď se vlastně řeší operativní část, kdy už se realizují ustanovení zákonů, které se této reformy týkají. Že se objeví nějaké problémové oblasti, to je asi velmi pravděpodobné, protože tak masivní reforma nemůže proběhnout bez jakýchkoliv problémů a o těch se bude diskutovat stále.
Pokud se týká návrhu školského zákona, připomínkové řízení k němu skončilo. Termín předložení vládě byl posunut, čímž se vytvořil větší prostor než byl původně stanoven k diskusi, byť tento prostor připadl na dobu letních prázdnin, ale původně se měl návrh školského zákona předkládat v červnu.
Co se týká souvztažnosti s Bílou knihou, tak tyto dva dokumenty vznikají paralelně, nicméně vznikají v součinnosti obou pracovních týmů, které zpracovávají nový školský zákon a Bílou knihu. Bílá kniha by měla být veřejnosti představena v lednu příštího roku a ve stejném období vlastně bude školský zákon projednáván ve vládě, v legislativní radě vlády a v dalších a dalších komisích. Samozřejmě skutečnost, že tyto dva materiály vznikají paralelně, s sebou přináší i problémy, ale vzhledem k tomu, že v uplynulé době se s koncepcí vzdělávání nezačalo, tak vlastně tato situace je vynucena okolnostmi.
V dubnu se sešlo předsednictvo ČMOS PŠ s vedením MŠMT a diskutovalo se o budoucích státních maturitách, víceletých gymnáziích a především o transformaci veřejné správy. Začněme reformou maturitní zkoušky. Došlo od té doby k výraznému posunu v její přípravě?
Materiály, které by měly uzavírat tvorbu této fáze vývoje reformy maturitní zkoušky, jsou připraveny k projednání na příští týden, kdy se uskuteční zasedání Rady pro reformu maturitní zkoušky. Této radě budou předloženy katalogy a také koncepce obsahující popis maturitní zkoušky jako takové. Domnívám se, že k určitým posunům přece jen došlo. Mohu říci, že jsem například zastáncem povinné maturity z matematiky, ale vývoj v této oblasti respektuji. Pokud proběhne naznačený proces projednávání bez nějakých závažných problémů, bude vytvořen prostor, aby ti, kteří podle tohoto modelu budou za čtyři roky maturovat, měli přístup k těmto materiálům od počátku svého studia na střední škole, aby s dostatečným předstihem mohli reagovat na předpokládané požadavky a aby se ve vzdělávání bral na tyto požadavky dostatečný ohled.
0 komentářů:
Okomentovat