Dokončení rozhovoru České školy s novým náměstkem ministra pro regionální školství Jaroslavem Müllnerem. V dnešním vydání pokračujeme v otázkách k reformě maturitní zkoušky, reformě státní správy, rušení školských úřadů a dalším tématům.
V rozhovoru navazujeme poslední otázkou z předchozí části.
V dubnu se sešlo předsednictvo ČMOS PŠ s vedením MŠMT a diskutovalo se o budoucích státních maturitách, víceletých gymnáziích a především o transformaci veřejné správy. Začněme reformou maturitní zkoušky. Došlo od té doby k výraznému posunu v její přípravě?
Materiály, které by měly uzavírat tvorbu této fáze vývoje reformy maturitní zkoušky, jsou připraveny k projednání na příští týden, kdy se uskuteční zasedání Rady pro reformu maturitní zkoušky. Této radě budou předloženy katalogy a také koncepce obsahující popis maturitní zkoušky jako takové. Domnívám se, že k určitým posunům přece jen došlo. Mohu říci, že jsem například zastáncem povinné maturity z matematiky, ale vývoj v této oblasti respektuji. Pokud proběhne naznačený proces projednávání bez nějakých závažných problémů, bude vytvořen prostor, aby ti, kteří podle tohoto modelu budou za čtyři roky maturovat, měli přístup k těmto materiálům od počátku svého studia na střední škole, aby s dostatečným předstihem mohli reagovat na předpokládané požadavky a aby se ve vzdělávání bral na tyto požadavky dostatečný ohled.
Nyní jste se stal také šéfem Rady pro reformu maturitní zkoušky. Jestliže Parlament ČR schválí nový školský zákon, jehož součástí je nová podoba maturitní zkoušky, jaký bude její další vývoj?
Já předpokládám, že vývoj zkoušky půjde tak, jak bylo naznačeno v materiálech, které se průběžně projednávaly ve vedení ministerstva. To znamená, že bude postupně rozšiřována nabídka volitelných maturitních předmětů. Samozřejmě lze předpokládat, že se objeví nějaká problémová místa, která bude nutno v průběhu času upravovat, ale tak to bylo vlastně ve všech zemích, kde byl tento typ maturitní zkoušky zaveden. Osobně si myslím, že nová maturita by se měla stát stabilním prvkem vzdělávacího systému, který se samozřejmě bude vyvíjet, tak jak se bude vyvíjet vzdělávací systém jako celek.
Stane se skutečně „diplomová práce“ součástí maturitní zkoušky?
Je to navrženo ve znění materiálů. Nicméně nejde o diplomovou práci, ale jde o to, že by u některých předmětů bylo možné skládat maturitní zkoušku formou obhajoby vlastní práce. Tady je asi dobré uvést, že v některých maturitních oborech je to vlastně zavedená praxe, zejména u maturit z odborných předmětů, takže z tohoto pohledu by nedošlo k žádné převratné novince. Jen by byla zákonem byla přesněji vymezena pravidla hry a vlastně by se tento model rozšířil i na některé všeobecně vzdělávací předměty. Debata se ještě vede o českém jazyce a literatuře.
Jaká bude úloha jednotlivých škol a výzkumných ústavů při přípravě nové maturity?
Předpokládá se a zatím jiné návrhy nepadly, že garantem za maturitní zkoušku bude samostatná instituce. U výzkumných ústavů a jednotlivých odborů ministerstva předpokládám úzkou součinnost, protože jestliže některý odbor bude vytvářet rámcový učební plán pro určitý předmět, bude muset korespondovat s modelem nové maturitní zkoušky.
Nejvíce odporu vedle myšlenky státních testů vyvolaly předcházející Sondy Maturant. Plánuje MŠMT ještě nějaká šetření tohoto typu v dalších letech nebo se reforma zahájí bez dalšího ověřování?
V tuto chvíli není na stole žádný projekt nebo návrh, který by předpokládal nějaká další šetření. Naše republika se zapojuje do některých mezinárodních srovnávacích projektů, abychom zjistili, jak na tom naše populace středoškoláků je ve srovnání s jinými zeměmi. Podobné programy se připravují v rámci Evropské unie. Další projekt srovnatelný se sondou Maturant by měl význam jedině tehdy, kdyby se v průběhu následujících čtyř let ukázalo, že někde je nějaký závažný problém, který se nepodařilo identifikovat v současné době. V takovém případě by to ovšem byly jednotlivé dílčí projekty směřované k danému konkrétnímu cíli.
Diskuse o víceletých gymnáziích rozdělily naši veřejnost do několika táborů. Na příznivce, odpůrce a ty, co je to nezajímá. Který tábor je Vám nejbližší?
Mně nemůže být v současné době blízký žádný tábor, protože nyní jsem spíše v pozici, kdy budu nucen zvažovat, které tábory jaké argumenty snesou. Po pravdě řečeno, tábory na okrajích tohoto názorové spektra snášejí celou spoustu naprosto relevantních a vážných argumentů pro i proti. Nicméně převažují argumenty, které soudí, že osmiletá gymnázia jsou školami, které s sebou nesou ve školském systému více problémů.
Reforma veřejné správy ve školství je další velké téma. Rok 2001 bude vlastně rokem delimitací majetku škol a převodu kompetencí na regiony. Nezpůsobí to zpomalení reformy školského systému a jeho jednotlivých částí?
Pokud se týká připravované reformy školství, která bude vymezena školským zákonem, tak by ke zpomalení procesu v žádném případě dojít nemělo. Proces delimitací majetku na obce již vlastně začal. S tím bude samozřejmě spousta práce. Je to velké sousto, které by mělo být spíše tráveno jednotlivými úřady a nemělo by nějakým výrazným způsobem zasáhnout do vlastního procesu vyučování. Zatíží nesmírně ředitele škol, ale tento proces by neměl zasáhnout vlastní vzdělávání. Vše pochopitelně nesmírně zatíží i ministerstvo, protože se spojen se zpracováním velkého množství informací. Jestliže dnes ministerstvo školství registruje v rámci sítě více než 4000 středních škol, tak rámci reformy veřejné správy budeme nuceni zařadit do registru zhruba stejný počet základních škol. Už z toho je patrné, že dojde k zdvojnásobení agendy.
Před několika lety se volalo po zrušení ŠÚ. Sen se mnohým konečně splní k 31.12.2000. Dnes už ale nikdo nepopírá, že kolegové na ŠÚ školství skutečně rozuměli. Nehrozí riziko, že školství ztratí vedle kantorů také kvalitní odborníky z oblasti školské administrativy?
Určitá rizika reforma veřejné správy přináší ve všech oblastech, čili pochopitelně i zde. Nicméně naší snahou je, aby rizika byla co nejmenší. Řadě problémů se snažíme předejít například tím, že usilujeme, aby školské úřady na okresní úrovni byly prakticky převzaty okresním úřadem, včetně lidí. Tolik ekonomů, kteří jsou schopni zpracovat školský rozpočet v rámci okresu, v téhle republice zase není, abychom mohli podstoupit riziko dalších experimentů. Věřím, že se nám podařilo přesvědčit už většinu přednostů okresních úřadů a u těch zbývajících, které jsme doposud nepřesvědčili, se to také dříve či později podaří. U krajských úřadů má ministerstvo školství poměrně jedinečnou kompetenci na rozdíl od ostatních ministerstev, protože vydává souhlas s jmenováním vedoucího referátu školství, takže tady je jistá nepřímá pojistka, aby kandidáti na tuto funkci měli příslušnou kvalifikaci a měli i další předpoklady k výkonu náročné funkce. Obdobně i část zaměstnanců školských úřadů, kteří se zabývají středním školstvím, by měla přejít do krajských úřadů.
Vedle mnoha dalších úkolů budete nesporně odpovědný i za komunikaci nejen se školami, ale i s jednotlivými regiony. To je ale něco úplně nového. Komunikovat s obcemi, okresními a krajskými úřady ve stylu „já pán, ty pán“, to bude nová zkušenost. Jak je na MŠMT připraveno?
Ministerstvo školství se na tuto situaci připravuje. Kompetenční zákon mimo jiné stanovuje, že ministerstvo školství předkládá vládě koncepci vzdělávání na období dalších čtyř let. Současně koordinuje tvorbu podobných koncepcí, které povinně zpracovávají jednotlivé kraje. Z toho hlediska budeme muset uvnitř tohoto úřadu přeskupit síly a určitým způsobem ho změnit tak, aby byl schopen zajistit právě koordinační funkce a spolupráci s jednotlivými regiony. Změny od 1.ledna 2001 musí v úřadu zcela logicky nastat, protože se změní i situace v regionálním školství.
Přechod z vedení ČMOS PŠ do státní školské exekutivy je asi tak jako dostat se z deště pod okap. Ministerstva školství jsou vlastně všude ve světě předmětem kritiky. Co Vy sám z dříve kritizovaných oblastí hodláte změnit?
Kritizovanou oblastí byla zejména péče o pedagogické pracovníky a v současné době již vzniká prostor, jak tato kritizovaná oblast bude řešena, a to nejen v oblasti mzdové politiky, ale v oblasti dalšího vzdělávání. Dříve kritizovanou oblastí byla i vazba na výzkum, akademickou obec a procesy v oblasti rozhodování. Zejména proces rozhodování by měl být více podpořen znalostmi získanými v terénu. Tady je zcela určitě prostor, kde je možné řadu věcí zlepšit. Jestliže například chceme řešit situaci učitelů, měli bychom o nich více vědět.
V roce 2002 by mělo mít MŠMT – podle odhadu ČMOS PŠ - k dispozici 105 miliard. To by ovšem znamenalo, že školství se stane už druhým rokem vládní prioritou číslo jedna. Myslíte si, že to reálné?
Já v tuto chvíli nechci soudit, zda-li to je reálné nebo ne. Nicméně tento odhad odborů vychází z Programového prohlášení vlády a je určitým modelem, kam by financování školství mělo směřovat. Už jsem řekl, že jsem optimista a věřím, že školství zůstane prioritou i v roce 2002.
Já na Vás na závěr prozradím, že jste pro ZUŠ v Žatci napsal čtyři skladby a tři z nich jste dokonce nazpíval na CD. Zpívající a komponující učitel matematiky a nyní náměstek pro regionální školství, to je ve školství něco nového.
Pravda je, že zastávám názor, že jestliže člověka v životě něco potká, měl by to zkusit. Neměl by se bránit vstoupit třeba na doposud neznámou půdu. Přiznám se, že takových výzev jsem ovšem přijal víc a vždycky přinesly něco dobrého pro mne osobně nebo i třeba pro to okolí, i když ne vždycky byly ideální.
Je Vám jasné, že mnoho lidí od Vás mnoho očekává. To je vlastně úděl každé významné funkce, že je spojována většinou s nadějemi. Co ale vy na druhé straně očekáváte od svých kolegů – kantorů?
Byl bych rád, kdyby dokázali pozitivně přijmout, to čeho se pozitivně podaří dosáhnout, i když to třeba nebude tak velké a významné, jak sami původně očekávali. Myslím, že většina kolegů učitelů dobře ví, že se pohybujeme v jakýchsi mantinelech možného. Samozřejmě očekávám, že budou mít svoji práci rádi, protože jinak by ji určitě nedělali a že ji budou vykonávat dobře. Já jsem se ve svém životě potkával většinou s lidmi, kteří svou práci dělali skutečně dobře a s chutí. Byli to jak moji učitelé, kterých si nesmírně vážím, tak kolegové, se kterými jsem pracoval. Vycházím z toho, že pokud chceme vést žáky k tomu, aby byli zaujati určitou činností a vykonávali svou práci s nasazením, musíme je především pozitivně motivovat. Domnívám se, že totéž by mělo platit i vůči učitelům a věřím, že podobným způsobem bude k učitelům přistupovat i naše společnost.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat