Vedle klasických "čtyřkařů a pětkařů" se v poradně setkáme i s dětmi, které mají vcelku velmi dobré výsledky, ale nejde jim jeden předmět nebo se nemohou naučit nějakou důležitou oblast učiva… První díl seriálu o problémech, které přivádějí děti do poraden. Mezi nejběžnější problémy, se kterými jsou doporučovány děti do pedagogicko-psychologických poraden, patří potíže při zvládání učiva a neprospěch.Tento problém se nevyhýbá žádné skupině dětí. A tak se vedle klasických "čtyřkařů a pětkařů" setkáme i s dětmi, které mají vcelku velmi dobré výsledky, ale nejde jim jeden předmět nebo se nemohou naučit nějakou důležitou oblast učiva.
Když se snažíme porozumět problému dítěte a jejich příčinám, měli bychom začít od nejjednodušších otázek. Mezi ně např. patří, jestli a kolik se doma dítě učí a připravuje do školy. Zdá se mi zbytečné hledat složité odpovědi, dokud jsme nevyzkoušeli, jak dítěti pomůže, když se s ním pravidelně připravujeme. Je často překvapivé, jaký efekt přinese pravidelná domácí půlhodinka s rodiči nad učením. V této chvíli nehodnotím, jestli je domácí příprava od první třídy základní školy vhodná, při stávajícím systému školy konstatuji, že jde o faktickou nezbytnost pro nemalé množství dětí.
Podobně jednoduchá otázka je, nakolik se dítě umí učit, nakolik tedy čas k přípravě využije efektivně. Škola bohužel v technikách učení vzdělává své žáky jen minimálně, a tak se může stát, že některé děti prosedí poctivě nad učením dlouhý čas, ale přitom se nic nenaučí. Přitom leckdy stačí, abychom při společné domácí přípravě dítěti opakovaně ukázali, jak učení zorganizovat, jak postupovat při osvojování nové látky, jak si opakovat, jak pracovat s učebnicí, jak zaznamenávat podstatné body látky… Je určitá pravděpodobnost přenosu nabytých dovedností i do školních podmínek.
Baví dítě škola a učení? Nechci srovnávat sezení i u televize, u počítače, či ježdění na kole s psaním domácích úkolů z češtiny, na druhé straně, pokud jsou rozdíly mezi oběma skupinami činností absolutní, nemůžeme očekávat dobré školní výsledky. V poradně často vidím nápadné odlišnosti ve výrazu obličeje při hovoru o učení a při hovoru o činnostech ve volném čase. Zatímco v prvním případě bývá tvář dítěte vážná, obličejové svaly napnuté, oči vyhaslé, když může povídat, jak chodí s dědou do lesa a jak jednou i on bude pracovat v lese, mám před sebou úplně jiné dítě. Jestli nedokážeme alespoň trochu přiblížit učení životu, pak jako pedagogové nestojíme za moc. Školní učení přece nemusí být nudná, nezáživná či dokonce odpuzující záležitost.
Má dítě někoho kvůli komu stojí za to se učit? Naprostá většina zejména mladších žáků výrazně zlepšuje svou výkonnost, když tím získá pozitivní odezvu od důležitých dospělých. Zájem rodičů a samozřejmě i paní učitelky dokáže z dítěte vydolovat netušené výkony. Jenže, co když se rodiče příliš o školu nezajímají a navíc si dítě s paní učitelkou nepadlo do oka. Komplikuje to jistě život starším studentům, ale malé děti to zcela připraví o motivaci k učení. Pak se učí jen z donucení, což není dobrý předpoklad pro efektivní a úspěšné učení.
Jaké má podmínky pro vzdělávání doma i ve škole? Jsou děti, které dokážou soustředěně pracovat i v pracovním hluku třídy, jiné přijdou ze školy, nevědí nic a musejí se všechno doučit doma. A dlužno dodat, že učení doma pak probíhá mnohem efektivněji a tedy rychleji než ve škole. To jsou zkušenosti i řady rodičů, které své děti vzdělávají doma. Některé děti výrazně ovlivňuje velký počet dětí ve třídě, nekvalifikovaný učitel, časté střídání učitelů apod. Podobně doma nemají některé děti ani minimálně přijatelné pracovní podmínky. Učení je poměrně náročná práce, ke které je např. zapotřebí klid. Ještě negativněji ovlivňuje prospěch dítěte, když rodiče nemají o jeho vzdělání zájem nebo dokonce celé učení pokládají za zbytečnost. Který dospělý by provozoval s plným nasazením činnost, která je zcela zbytečná?
Co od svého dítěte očekáváme a jak ono tato očekávání naplňuje? U řady klientů se poměrně brzy dopátráme toho, že problém vyvolávají nepřiměřená očekávání rodičů. Dítě má na vysvědčení nějakou dobrou, což zcela odpovídá jeho možnostem, jenže rodiče mají pocit, že by mohlo mít vyznamenání a tak se obrátí na psychologa. Přitom se setkáváme se všemi mechanismy, které uvádí literatura. Třeba s tím, že rodiče, kteří sami měli poměrně slabší vysvědčení, dnes své dítě za stejné nebo i lepší známky trestají a přivádějí je k psychologovi.
Pomoc dítěti není náhodná, ale měla by vycházet z odpovědí na otázky. Někdy je problém řešitelný přímo - např. když každý den s dítětem půl hodiny pracujeme, jindy je neřešitelný a musíme ho "obejít".
Samozřejmě jsem nezapomněl na takové důležité faktory, které komplikují dítěti přístup ke vzdělání, jako je úroveň rozumových schopností, zdravotní problémy, specifické poruchy učení a chování apod. Těmto a dalším příčinám se budu věnovat ve druhé části příspěvku.
Autor je poradenský psycholog
Václav Mertin
0 komentářů:
Okomentovat