Poslední dobou se v periodikách často objevují formulace jako: nové formy učení – projektové vyučování – moderní metody výuky apod. Máme virtuální školu, superlearning a já nevím co ještě. Pojem projektové vyučování se skloňuje ve všech pádech, víme ale vůbec, co si pod tímto pojmem představit? Vzdělávání pomocí internetu (informace v konečcích prstů) - je leckdy prohlašováno za typický znak a jádro projektového učení, což je ale velká nepřesnost.
Realita nikdy nemůže být virtuální a pojem, dnes tak populární, je vlastně nesmyslem od samého počátku. Naše vzhlížení v informační budoucnosti vede k tomu, že již dnes se objevují tzv. „virtuální školy“, byť nejde o nic jiného než knihovnu (úmyslně neříkám databázi) s materiály, které může učitel ve své výuce využít. Je to vlastně jen polička knihovny, která se přestěhovala někam jinam. S realitou to však pořád nemá nic společného. Ta nastane až v okamžiku, kdy žák začne s podobným materiálem účinně pracovat. A stejně tak je to s projektových vyučováním.
Školství není oborem lidské činnosti, kde by měla padat velká slova o přestavbách a podobných úkonech. Jádro pedagogického procesu je vždy v prvé řadě dáno jednotlivými dílčími kroky toho kterého učitele ve třídě s jeho žáky. Volba metod v konkrétní třídě je vždy právem a výsadou učitele. Projektové vyučování v širším slova smyslu je každé vyučování, které dokáže zapojit do hledání, tvoření, do analýzy materiálů, následné syntézy a prezentace větší skupinu žáků. Projektové vyučování je takovým přístupem k vyučování, kde už méně záleží, zda zrovna učím biologii či občanskou nauku. Jde o aktivní nakládání s informacemi. Malým projektové vyučováním lze vlastně nazvat jakoukoli aktivitu, která mění zaběhlý monolog učitele třeba i jen v řízenou diskuzi nad určitým tématem.
Existuje jedno kouzelné anglické vyjádření správného přístupu ke školnímu či třídního projektu: KISS - Keep It Small and Simple. Jednoduché a malé projekty jsou jádrem takové činnosti zejména v počátcích. Nemá smysl připravovat dlouhodobé plány, organizační schémata a vytvářet různorodá propojení, když si vůbec nejsem jist, co vlastně chci s žáky dokázat. Pokud stvořím malý projekt, na který stačí všichni jeho realizátoři, z obecného pedagogického hlediska jsem dosáhl mnohem více.
Projektové vyučování tedy není nic jiného než jen využití dětské zvídavosti pro odkrývání určitých zákonitostí a pravidel, které sebou přírodní i společenské vědy nesou. Je to způsob, který dá dítěti určitou volnost se vyjadřovat, nesvazuje ho danými pomůckami, podporuje jeho tvořivost. Učitel však musí překonat sám sebe. Musí sestoupit z učitelského stupínku (spíše z učitelského Olympu) a udělat vstřícný krok směrem k dětem. Vím že jsem teď napsal strašnou frázi, leč právě její obsah odkrývá podstatu projektu a jeho význam ve vyučování.
Tolik úvodní glosa k projektovému vyučování. V dalších příspěvcích přineseme některé konkrétní rady a náměty k realizaci vyučovacích projektů.
Milan Hausner
0 komentářů:
Okomentovat