Autorem této recenze na velký dětský server Majáky je dvanáctiletý adept internetové žurnalistiky, který nás přesvědčil, že o webech pro děti by měly psát děti. Jak a proč vlastně Majáky vznikly? Je to projekt, který za podpory několika sponzorů umožnil dát do několika nemocnic počítače připojené na Internet, aby děti, které tu jsou dlouhodobě hospitalizované, se mohly připojovat na Internet a zkrátily si tak dlouhou chvíli. Protože Internet je otevřená počítačová síť, tak na Internet chodíme i my zdravé děti z rodin a o to je to zajímavější. Navíc na Majáky chodí i kamarádi z daleka, třeba děti českých krajanů v zahraničí. Já se třeba přes Majáky seznámil s Katkou, která žije v USA a s kterou si píšeme pomocí emailů.
Majáky jsou sice pro děti, ale chodí na ně i dospělí. Proto mám přes ně na Internetu i několik dospělých kamarádů. Dojde k tomu celkem jednoduše. Když rodič uloží své dítě do postele, tak si sedne ke klávesnici sám. Tak se tu baví s námi s dětmi, až nakonec zůstanou na Majácích rodiče a baví se mezi sebou. Protože děti chodí spát v různou hodinu, podle toho, jak jsou staré, tak se ten přechod děje plynule. Samozřejmě sem chodí i vedoucí dětských oddílů. Já se třeba přes Majáky seznámil s několika skautskými vedoucími. Myslím si, že je to dobré, protože Internet tak ruší věkové rozdíly a tím, že se bavím či si dopisuji se starším, tak si obohacuji slovní zásobu a celkově mě to rozvíjí. Majáky jsou přínosem i pro předškolní děti, protože ty mají možnost se díky obrázkovým přelepkám na klávesnici, naučit písmenka ještě dřív, než jdou do školy. Jeden můj kamarád tak umí tiskací písmenka už ve 4 letech. Ne nadarmo má také přezdívku Písmák. Kamarády mám i mezi autory Majáků a už mi několikrát pomohli i v problémech, které s Majáky nesouvisely.
O Majácích jsem se dozvěděl přibližně v půlce února. Šel jsem se tam podívat, protože do té doby mě na Internetu nic moc nezaujalo. První, kam jsem na Majácích šel, byly Zprávičky, což jsou lodě, do kterých je možno psát zprávy kamarádům. Moje další cesta vedla do Povídej, což je chat. Tam jsem si založil kajutu, v které jsem si povídal s kamarády, kteří za mnou přišli. Pokud nikdo nepřišel, tak jsem se podíval, jestli není někde nějaká jiná kajuta, v které kamarádi právě jsou.
Majáky prošly od února poměrně velkým vývojem. Původně bylo lodí málo, ale jak přibývaly, nastaly problémy. Lodě jsou řazeny abecedně a moje loď začíná na O, které je skoro až na konci abecedy. Když šel Internet pomalu, tak jsem se k ní skoro vůbec nedostal. Další problém vznikal u kajut v Povídej, protože, jak jich přibývalo, dalo se těžko zjistit, v které kajutě někdo je a v které ne.
Autoři Majáků, kteří je programují chodí čas od času do chatu a tam se ptají, jak se nám Majáky líbí a co by jsme na nich vylepšili. Část našich nápadů tam už je, k něčemu jsmeje třeba aspoň inspirovali. Přibyla tak lišta s písmenky, takže si můžu kliknout na O a jsem přímo u své lodi Ochránci. Kajuty v chatu jsou zase členěny podle zájmů a aktivní kajuty, tedy ty, v kterých někdo je, jsou vidět hned při vstupu. Kajuty, v kterých nikdo delší dobu nebyl, se po čase odmazávají, ale dají se zase znova vytvořit.
Jednou z posledních novinek v chatu Povídej je to, že chat je rychlejší díky tomu, že se přeobrazení obrazovky neděje přebliknutím, ale plynule. To myslím dost pomůže zejména mladším kamarádům, kteří čtou pomaleji. Pokud bylo v kajutě hodně kamarádů, přeblikávání se dělo příliš často, a delší věty nešlo přečíst. Postupně přibyla do kajut možnost jejich zamykání, novinkou je i možnost šeptání. Dobré je, že se v chatu nedá nadávat ani mluvit sprostě, protože místo toho se objevují hvězdičky.
Na Majácích je i Novinovník. Ten je zajímavý tím, že si tam může každý napsat článek. Ten, kdo má to štěstí, a je autorem prvního článku, je současně šéfredaktorem a může to číslo pojmenovat. Čtenáři můžou jednotlivé články hodnotit pomocí škeblí, které článkům přidělují.
Pro mladší je určen Pohádkovník. V něm si ti nejmenší můžou číst hotové pohádky, ti starší se můžou podílet na jejich tvorbě buď úplně sami nebo s pomocí počítače. Součástí Pohádkovníku je i večerníčková hitparáda.
Šikovnou věcí je emailovník. Každý, kdo se registruje na Majácích automaticky získává email, který je ve tvaru přezdívka@majaky.cz. Tak může posílat svým kamarádům mimo Majáky emaily a sám je může přijímat.
V Gartulovníku je možno popřát svým kamarádům k svátku nebo k narozeninám. Každý den je tam seznam uživatelů Majáků, kteří mají právě narozeniny nebo svátek. Kdo chce, si může vybrat buď konkrétní uživatele, kterým popřeje a nebo své přání poslat všem.
„Nakresli si“ umožňuje kreslení vlastních obrázků a je možno si nakreslit i vlastní ikonku, kterou má každý uživatel Majáků. Zajímavou věcí je i Rozcestník. Ten je členěn do kategorií děti, gamesky, hudba, kultura, nákupy, počteníčko, příroda, sport a technika. Jsou tu zajímavé odkazy, ale bohužel je jich tu zatím dost málo. Přímo na majácích je i několik her jako Lodě, Piškvorky a další. Další zajímavostí, kterou jsem ještě nestihl vyzkoušet, je programování s Baltíkem. Program Baltík je programovací jazyk pro děti.
Hned na úvodní stránce Majáků je zobrazený pirát, který děti poučí o bezpečném chování na Internetu. Některé děti jsou totiž hodně důvěřivé a neuvědomují si, že ten s kým se baví v chatu, nemusí být ten, kdo si myslí. Proto je nebezpečné, si dát s někým přes Internet schůzku a jít na ní sám. Místo kamaráda tam totiž může přijít někdo úplně jiný, kdo může mít špatné úmysly a po celou dobu se na Internetu za kamaráda vydával.
Majáky je prostě prima nápad, který nám dětem hodně pomáhá. Je to první takto rozsáhlý web pro nás děti a věřím, že podobných webů bude přibývat. Navíc na Majácích ještě spousta novinek, které jsou zatím jenom připravené, přibude. Mě se na Majácích líbí nejvíc to, že autory zajímá náš názor a sbírají od nás dětí podněty, co by se dalo zlepšit. Tak jsem vlastně svým způsobem spolutvůrcem Majáků a o to víc mě baví na ně chodit. Proto jsme si také založili s klukama fanklub Majáků.
Martin Fencl
0 komentářů:
Okomentovat