Pomineme-li etický rozměr způsobu, jakým byl Petr Roupec odvolán, jedná se o personální změnu, která českému školství patrně prospěje. Nyní je možné hledět do budoucnosti s opatrným optimismem a nutno dodat, že mnohým lidem ve školství se viditelně ulevilo. Dnes byl oficiálně odvolán náměstek pro regionální školství Petr Roupec, a ministr Zeman tak uskutečnil personální změnu ve svém nejužším pracovním týmu, o níž si už vrabci cvrlikali na střeše. Volba muže na uvolněný post náměstka ministra, která padla na místopředsedu školských odborů Jaroslava Müllnera, ovšem není žádným dramatickým překvapením. Vždyť tento návrh na výměnu náměstka zazněl již při nástupu ministra do funkce v roce 1998 a Eduard Zeman si s tímto řešením zcela zjevně pohrával v posledním roce již několikrát. Protože ovšem patří do kategorie pragmatických politiků, čekal - snad déle než bylo nutné - na vhodnou příležitost, kterou se staly až vzrůstající zdravotní obtíže Petra Roupce.
Výměna byla navíc rámována poněkud tragikomickou situací, kdy budoucí náměstek již měl v ruce jmenovací dekret a čerpal před nástupem do nové funkce řádnou dovolenou, zatímco současný náměstek o svém odvolání při návratu z nemocnice “také něco slyšel”. Pomineme-li etický rozměr podobných společenských způsobů, jedná se personální změnu, která českému školství patrně prospěje.
Regionální školství zatím není v mnoha ohledech jiné než to, nad nímž před třemi lety převzal vládu bývalý ústřední školní inspektor Roupec v roli nového náměstka ministra Jana Sokola. Spíše naopak. Nyní je však možné hledět do budoucnosti s opatrným optimismem. Nutno dodat, že mnohým lidem ve školství se viditelně ulevilo. Svěrací kazajka strachu povolila a hrudní koš mnohých vedoucích pracovníků ministerstva školství, České školní inspekce a ředitelů škol se vzedmul k dalšímu osvobozujícímu a více než inspirativnímu nadechnutí před začínajícím školním rokem.
Není pochyb o tom, že nový náměstek bude daleko více odpovídat tomu, co regionální školství v současném období probíhající reformy veřejné správy potřebuje: muže, který se pokusí vnést trochu pořádku do systému regionálního školství, vytvořit podmínky pro diskuzi a nahlodá pozice mnohým experimentátorům, kteří doposud mohli vládnout ve školství a myšlenkově je drancovat. Doba experimentálního tápání a výpadů do neznámých oblastí školství, které jsou jinde dávno prověřeny a zhodnoceny, je již patrně dobou minulosti. O Müllnerovi je známo, že je nejen v obraze a zná problémy současného základního a středního školství, ale má i bohaté zkušenosti s vyjednáváním na půdě odborového svazu. V tomto ohledu začíná tedy nadcházející školní rok velmi úspěšně.
Optimisté nyní mohou věřit, že regionální školství se v dohledné době stane “normální”, fungující součástí školského systému s dobrou a obousměrnou komunikací a zcela “obyčejnými” problémy, které budou řešeny v zájmu školství a nikoli v zájmu konkrétních osob ve školství. Taková naděje v době Roupcovy éry sofistikovaného kabinetního mudrlantství neexistovala, dnes ano. A právě to je klíčové! Je ovšem stále předčasné říci: ano, nový náměstek je nesporně mužem, který dobuduje základy moderního regionálního školství a dovede je k pevnému místu ve školském systému. Za předchozích devět let svého působení v Českomoravském odborovém svazu pracovníků ve školství ale dokázal, že by se jím vskutku mohl stát, zvolí-li strategii nikoli jen vlastních vizí, ale akceptujícího pochopení a transparentně pevného postoje při spolupráci s jednotlivými regiony. To zbývající pak záleží na něm, ale naštěstí také ostatních učitelích, jejichž zájmy v předchozí době ne právě neúspěšně zastupoval.
Jan Marintz
0 komentářů:
Okomentovat