Rozpršelo se to stanovisky českých intelektuálů - nepolitiků k plánovaným organizačním změnám v českém školství. Rozproudí se konečně spontánní všenárodní diskuse o základech a směřování naší národní vzdělanosti a jejím smyslu v globalizujícím se světě?
Je dobře, že byla uveřejněna i stanoviska dvou tvrdých kritiků tradiční české školy: Oldřicha Botlíka ze Skupiny pro vzdělávací alternativy - IDEA („Nejde o gymnázia, ale o základní školy“, LN 29.6.) a Jany Nováčkové z Nezávislé mezioborové skupiny - EMES („Mluvme raději o změně základní školy“, Právo 12.7.)
Zatím deníky nedaly prostor některému z představitelů Pedagogické komise Jednoty českých matematiků a fyziků. Např. Petr Piťha soustavně publikuje v odborných časopisech . V podnětné knize Učitelé, společnost a výchova, Karolinum 1999 ale není o reformě českého školství ani řádka, ačkoli se jedná o práce z 90. let. Nejsou tam zařazeny ani velmi zásadní rozhovory, které ještě jako ministr poskytl některým novinářům. I v TV a rádiu se vyjadřují ke školství stále stejní lidé.
Ve skutečnosti už od poloviny 90. let, kdy proběhly půtky mezi ministerskými úředníky, parlamentním výborem pro školství, iniciativami a lobbisty o podobu transformace školství a principy školského zákona, se už stačily postupně zformovat i nové, názorově vyhraněné skupiny (např. z českých historiků, geografů, uměleckých škol aj.). Vzdělaneckým nadhledem a ostře kritickým, nezávislým myšlením vynikají vystoupení Cyrila Hoschla v tisku i v rozhlase. (Např. „ Společné školní dobrodružství“, Přítomnost 3/00, tematické číslo o školství). Nedávno se objevily i občansky angažované vědecké osobnosti z nepražských vysokých škol (např. Vladimír Šiler z Ostravské university „ Připravuje škola na život“, Tvar č. 7, 00). Iniciační roli v řadě polemik má už tradičně Ondřej Šteffl z nadace Scio.
Mezioborově aplikované poznatky s požadavky intelektuálů, doufejme, časem povzbudí k větší nebojácnosti koncepčně a profesionálně hledající školské praktiky . Přísliby nalezneme zatím hlavně v kulturních časopisech (např. rozhovor Jakuba Patočky s mladým básníkem, fotografem a učitelem Igorem Malijevským, Lit. N. č. 35, 99 aj.). Překvapivá zablýsknutí na lepší časy jsou v několika významných příspěvcích v objektivně dosud nezhodnocené a myšlenkově zdaleka nevytěžené ministerské „Výzvě pro 10 milionů.“ Odtud by se dala uvádět další jména a zájmové skupiny.
Co by mělo být rozlišujícím znakem „nové vlny“ reflexe českého školství? Nejspíše neideologická nová věcnost, neotřelé, nezávislé, kritické uvažování a smysl pro širší souvislosti. Časem snad i média, včetně rozhlasu a televize, budou předkládat veřejnosti náměty bez ohledu na ČTK, aktuální objednávku a přání vládních mluvčích .
Pro laickou veřejnost zatím bývají prezentace „vizí nového školství“ víc než zdrojem srozumitelných informací jen personifikacemi požadavků jednotlivců . Jejich znovu a znovu opakované obecné teze vyznívají někdy jako podbízivá a nevěrohodná ideologická propaganda. Transformaci i reformě školství to už udělalo leckdy medvědí služby. V občanovi může snadno vznikat virtuální obraz školství, který neodpovídá obecným národním zkušenostem. Roste pocit rozčarování, že se nelze ani od odborníků dočkat kompetentních stanovisek a spolehlivého profesionálního zázemí.
Není divu, že i velmi zkušení moderátoři typu Antonína Přidala se diskusním sešlostem ke školství raději vyhýbají. V současnosti pedagogiku národu dospělých občanů bez zábran kážou hlavně psychologové, doktoři přírodních věd nebo inženýři ekonomie. Často jde o lidi, kteří nikdy neučili, ani by učit nechtěli a nemohli. Je to do budoucna únosné? Neprohlubuje to ještě více nedůvěru v pedagogiku jako vědu? Má tato situace jen česky provinciální, dočasně personální nebo dlouhodobě historické příčiny? Už bychom měli umět reagovat na falešné proroky, neúnavné mesiáše, příliš pracovité polovzdělance a vykladače zaručeně správných školských receptů.
Občanovi, rodiči, ale i učitelstvu v této situaci jako štít a hlubina bezpečnosti proti dobově účelové dezinformaci a dalším svodům manipulace zůstává zdravý rozum, rodičovská nebo kantorská intuice, přirozená inteligence, kritická zvídavost a vlastní životní zkušenosti s ideologiemi všeho druhu. Není to už ale málo?
Svoji roli v poctivém a pravdivém hledání, pochybování a zkoumání by měla sehrát s vaší pomocí také Česká škola. Nemusí to být úplně vzdálená hudba budoucnosti. Můžete pro ni psát a mailovat bez obav i pod přijatými jmény. Ambice věci změnit k lepšímu internetová publicistika prosazuje svébytným, ostrým a břitkým stylem. Je tomu tak i na jiných českých webových stránkách. Nejdemokratičtější a nejsvobodnější médium je k dispozici pro ty, kterým záleží na věcech veřejných a kdo jdou s komunikačním pokrokem do otevřené občanské společnosti.
Ivo Fencl
0 komentářů:
Okomentovat