V mediálních diskuzích na téma kvality učitelů většinou převládají úvahy zaměřené na porovnávání subjektivních svědectví a zkušeností se vzděláváním doma a v cizině. Znovu však stojí za to, připomenout možnou úlohu Kalibra, které bohužel zatím nepublikuje zobecňující vědecké syntézy z testů prováděných na školách. V článku „Jací ti učitelé vlastně jsou?“ jsme pootevřeli téma, které se netýká jen základních škol, ale všech vzdělávacích stupňů. Není to originální nápad: Podobné pokusy byly už několikrát neúspěšně učiněny v médiích. Převládaly úvahy novinářů, pedagogů a studentů zaměřené na porovnávání subjektivních svědectví a zkušeností se vzděláváním doma a v cizině. Zvláštní kategorii hodnocení jakosti učitelské práce a škol představují veřejné inspekční zprávy a výroční inspekční zprávy. Z hlediska metodologie, cílů a úrovně myšlenkové analýzy a syntézy by stály za zvláštní pozornost.
Na České škole k tématu „kvalita učitele“ najdeme zatím stručnou a zdrženlivou interakci patrně z okruhu Kalibra. Autor repliky na moje poznámky tvrdí, že údaje nashromážděné nadací mají relativní vypovídací hodnotu a jejich využití pro hodnocení pedagogů by bylo sporné. Opakuje vlastně tak jen to, co se dočteme v pravidelných informacích nadace pro klienty: Obdržené výsledy jsou jedním z více pohledů, není nutné jim přikládat absolutní váhu.
To lze přijmout s výhradou . Skromnost prohlášení je v rozporu s programovými ambicemi, které před šesti lety projekt Kalibro vyhlásil: 1/ Získávat aktuální a reálná měřítka výsledků výchovy a vzdělávání a poskytovat je školám, neboť nejsou k dispozici a řada škol je potřebuje ke své práci. 2/ Testovat poznatky v kolech zaměřených postupně na jednotlivé úrovně vzdělávací soustavy či populační ročníky. 3/ Umožnit školám pravidelné sebehodnocení, rozšiřování učiva nebo jeho redukci. 4/ Ovlivňovat touto cestou vzdělávací cíle. 5/ Ať si školy samostatně rozhodují, kterých kol se zúčastní. ( Loni se zúčastnilo 2100 základních a středních škol.)
Mimo jiné! Testy Kalibra skutečně v náročném školním provozu umožňují efektivně hodnotit vzdělávací výsledky až těch jmenovitých učitelů a jednotlivých žáků ve třídách i v předmětech, prověřovat jimi vyložené nebo osvojené učivo a schopnosti aplikovat je v překvapivých souvislostech a pod nečekanými zornými úhly. Organizátor svědomitě a rychle zasílá podrobné závěry, průměry za ČR, různé kategorie žáků a škol, takže to umožňuje ředitelům porovnávat se s jinými podle vlastního uvážení. Informace si může ponechávat pro vnitřní řízení a kontrolu, nebo je naopak veřejně presentovat v tisku, ve výročních zprávách nebo ve styku s rodiči. V povědomí školské veřejnosti jsou nabídka a servis Kalibra podle mých informací hodnoceny nejlépe z dvojice možných.
Kalibro, pokud vím, bohužel zatím nepublikuje zobecňující vědecké syntézy, ačkoli v takové poloze by to nebylo v rozporu se zásadou, že „ organizátor nesmí výsledky poskytnout třetím osobám“. Iniciativu a zájem by ovšem musela projevit také státní školská správa nebo akademická obec.
Že další analyticko- syntetická činnost by byla možná a mohla by ověřovat řadu hypotéz, lze dedukovat právě z podrobných rozborů, které organizátor zasílá zúčastněným školám. Z nich lze vyčíst velmi komplexní, prozíravou a kompetentní metodologii, která zejména propracovaností otevřených testových otázek a part uniká zatím pozornosti. Stejně tak bez povšimnutí zůstaly zatím rozsáhlé zkušenosti Kalibra se zpětnou vazbou mezi nadací a školami při tvorbě testů na základě připomínek účastníků projektu a jejich hlasování o vhodnosti otázek .
Jen zjištění, jak je obtížné sestavit test, který by korespondoval se vzdělávacími cíli českých škol, aktuálně koresponduje s úřednicky neohrabanými a málo efektivními instituce státu, které se mezitím velmi opožděně začaly lopotit s přípravou katalogů a výhradně uzavřených položek maturitních testů.
Autor mini-polemiky má zřejmě svoje důvody, proč v replice na ČŠ raději nechce podrobněji mluvit o inteligentní a nenápadné strategii nadace, ani o konstrukci testů a testových položek, ani o psychologicky důležitém principu dobrovolnosti – tedy zásadách, které se v pětiletém projektu osvědčily.
Proč byl princip dobrovolnosti vyloučen v případě plánovaných státních maturit je další záhadou, na kterou odpoví až čas? Šlendrián, kdy ministerstvo jednoho ministra založilo a v zápětí ministerstvo druhého znovu zrušilo a rozmetalo tým pro mnohostrannou evaluaci škol jen z rozmaru vysokého úřadníka jsem na ČŠ už vylíčili v jiném článku.
Pro nadaci Kalibro by ovšem nová forma angažovanosti jednak znamenala přehodnotit vlastní dosavadní metodologickou pozici a vykonat obrovskou myšlenkovou práci s následným riziky. V eventuálním výběrovém řízení by sotva někdo druhý mohl obstát. Jde o záležitosti, kterým se nenápadné Kalibro zatím několik let z opatrné prozíravosti (a možná i v důsledku špatných zkušeností se školskou byrokracií) velmi obratně vyhýbá. Jiným důvodem může být znalost obrovského rozpětí faktických disproporcí v jakostních parametrech ve vzdělávání žáků v základním a středním školství, o kterých se z povšechných zpráv ČŠI dovídáme velmi málo a nebo nic. Mohly by se vynořit i tvrdé odpovědi na důsledky stávající personální politiky státu ve školství, na celkovou profesionální vybavenost škol a chování ředitelů, které, domnívám se, nesouvisejí nutně vždy jen s finančním ohodnocením učitelů, jak tvrdí náš polemizující autor. Jsou i důvody další?
Ivo Fencl
0 komentářů:
Okomentovat