V dnešním Holandsku téměř 70 % školáků ukončuje střední školu úspěšnou maturitou! První, co každého z nás napadne, je otázka. Sakra, jak to ti Holanďané dělají? Všechny holandské děti totiž procházejí stejnými základními školami jako u nás. Jenom, v případě neúspěchu a když je to zapotřebí, opakují některé ročníky daleko častěji, než je tomu v České republice. Ve dvanácti letech prochází každý školák procesem poměrně podrobného hodnocení, který je ovšem podstatně inteligentnější než naše české známkování v rozsahu od jedné do pěti. Žáci se podrobují inteligenčním zkouškám a školním testům zaměřeným na jejich vzdělávací výsledky. Každý učitel kromě toho píše o každém žákovi písemný posudek. O všech posudcích se pak ve škole bujaře diskutuje a debatí. Ředitel školy pak hovoří s rodiči jednotlivých žáků a výsledkem celého tohoto evaluačního kvasu je pak doporučení pro střední školu. Příliš velké rozdíly ve schopnostech mezi žáky základní školy však mohou způsobit ztrátu motivace u těch slabších, kteří učení prostě vzdají, protože nejsou schopni dohonit ty lepší. V Holandsku ovšem takové riziko příliš nehrozí.
Po vstupu na střední školu jsou totiž všichni žáci rozděleni do čtyř kategorií. Všechny čtyři skupiny žáků jsou však v jedné střední škole a všichni žáci studují naprosto stejný počet 15 povinných vyučovacích předmětů, jenom s jedním malým rozdílem. Studijní tempo je u jednotlivých skupin velmi odlišné. Výuka v každém studijním modulu pak trvá dva roky. Jestliže ovšem střední škola zjistí, že hodnocení žáka ze základní školy bylo nesprávné, přesune ho po uplynutí dvou let do jiného studijního programu. Tímto způsobem je přeřazováno do rychlejšího nebo pomalejšího studijního programu přibližně 25 procent středoškoláků. Po dalších dvou letech jdou pak žáci těchto různých kategorií radikálně různými vzdělávacími cestami. Asi 15 procent středoškoláků jde nejnáročnější, akademickou cestou, která trvá další čtyři roky (VWO), 25 procent jde méně náročnou akademickou cestou, která trvá tři roky (HAVO), 45 procent jde dvouletou akademickou cestou (MAVO), jejíž součástí je určité množství praktického vyučování a zbývajících 15 procent středoškoláků jde v podstatě cestou praktické odborné přípravy po dobu dvou let s určitými všeobecně vzdělávacími předměty. HAVO je nutným předpokladem pro vyšší typ studia se zaměřením na profesní uplatnění absolventů, kterým to trvá 5 let, zatímco VWO je vlastně naše šestileté gymnázium, odkud absolventi odcházejí na holandské univerzity. Kromě těchto typů obsahuje holandský systém ještě střední odborné studium, které je samostatnou částí sekundárního vzdělávání.
Důležitým aspektem holandského vzdělávacího systému je jeho pružnost, kterou obdivuje britské stejně jako americké školství. Jenom dřeváky jsou v Holandsku stále ze dřeva. Středoškoláci tady mohou dokončit studium v jedné střední škole, dostanou diplom a pak přibližně 5 procent absolventů pokračuje ve studiu na jiné střední škole s vyšší úrovní náročnosti. Jinými slovy, zatímco v českém vzdělávacím systému žák rozhodne v 15 letech o svém osudu jednou pro vždy, holandský systém umožňuje středoškolákům, aby mezi jednotlivými studijními programy přecházeli. Za podpory praktického vyučování umožňují holandské střední školy i propadávajícím žákům, aby dosáhli hmatatelného úspěchu, a jestliže v průběhu jejich studia dojde k výraznému zlepšení, mohou změnit směr své studijní přípravy a studovat na náročnější střední škole.
Když nastane doba maturitní zkoušek, gymnazisté maturují nejméně ze 7 předmětů, zatímco kdo studuje střední školu HAVO, může se obávat, že propadne pouze šestkrát. V obou případech je povinná zkouška z mateřského jazyka a literatury a z jednoho cizího jazyka (angličtina, němčina nebo francouzština). Studenti na gymnasiích musí ještě navíc vykonat zkoušku z latiny nebo řečtiny. Šprtají Ovidia a punské války. Ostatní povinně volitelné předměty si může každý maturant vybrat a nutno říci, že má skutečně z čeho vybírat, protože si může zvolit angličtinu, němčinu, francouzštinu, španělštinu, ruštinu, frýžštinu, turečtinu, arabštinu, latinu, řečtinu, dějepis, zeměpis, sociální vědy, filozofii, aplikovanou matematiku, “čistou” matematiku, fyziku, chemii, biologii, ekonomiku obecnou či obchodní, hudební vědy, kreslení, výtvarnou výchovu nebo práci s textilem. Maturanti, kteří získají certifikát typu VWO, se pak mohou ucházet se o studium na vyšších odborných školách nebo univerzitách. Kdo vystudoval střední školu HAVO, může se přihlásit na některou vyšší odbornou školu nebo také pokračovat ještě jeden rok ve studiu holandského gymnázia. Závěrečné zkoušky HAVO i VWO jsou už 20 let rozděleny na školní a státní část maturitní zkoušky.
Školní část maturity je organizována a hodnocena kmenovou školou. Pikantnost holandského systému školních maturit spočívá v tom, že maturant ji může skládat v průběhu celého posledního ročníku svého studia. Je tvořena řadou ústních zkoušek a přibližně třemi písemnými testy z každého předmětu. Známka ze školní části maturity je žákům sdělena před zahájením maturity státní. Státní maturitní zkoušky jsou pro všechny střední školy stejné a konají se v několika termínech stanovených přímo holandskou vládou.
Závěrečná známka z každého maturitního předmětu je aritmetickým průměrem známky, kterou kandidát získal ze školní a státní části maturitní zkoušky. Známkuje v rozsahu 1 až 10, přičemž stupeň 1 je velmi slabý prospěch a stupeň 10 je vynikající. Abyste v Holandsku prospěli u obou částí maturitní zkoušky, musíte dosáhnout alespoň na aritmetický průměr šest.
V Nizozemí nejsou žádné podrobné směrnice, co se školních osnov týče (obsah, učební metody, doporučené materiály). Existují však poměrně velmi detailně rozpracovaná národní pravidla pro školní a státní maturitu, která definují rozsah vědomostí a dovedností, kterých musí maturant dosáhnout na konci svého středoškolského studia. Tyto předpisy pak poskytují vodítko k obsahu a cílům vzdělávání. Nechávají však dostatek prostoru středním školám, jak těchto vzdělávacích cílů dosáhnou.
Rozhodnutí holandské vlády zavést školní i státní část maturitní zkoušky vycházelo (a vlastně je tomu tak dodnes) z požadavku zajištění co nejobjektivnějšího hodnocení. To, že středoškolák vykoná několik ověřovacích testů během celého posledního roku studia namísto jednoho testu na konci roku, jen podporuje záměr co největší objektivity. Tento způsob testování také umožňuje zkoušet znalosti a dovednosti z příslušného předmětu v souladu se způsobem, jak byl předmět na škole vyučován.
Maturitní zkoušky nemají v Holandsku jen funkci závěrečných zkoušek, ale jsou současně i vstupní zkouškou na školy poskytující vyšší odborné nebo univerzitní vzdělání. Průhlednost a jednotnost zkoušek je zde prioritním cílem celého poměrně složitého maturitního hemžení.
Metody školního a státního hodnocení maturitních vědomostí jsou v Holandsku poměrně velmi pestré a zahrnují: státní testy s otevřenými a uzavřenými typy odpovědí, praktickou část maturitní zkoušky (např. laboratorní cvičení), školní část maturity ověřující další praktické dovednosti žáků a profilový školní projekt žáka. Povinná je dokonce i matematika, i když na rozdílné úrovni náročnosti. Maturovat v Holandsku prostě není žádná sranda.
Když neuspějete, můžete si dokonce i stěžovat. Stížnosti týkající se hodnocení a známkování ve školní části maturity jsou adresovány zkoušejícím učitelům, což u českého středoškoláka nesporně vyvolá úsměv na tváři. Stížnosti na podmínky konání státní části maturitní zkoušky jsou pak adresovány řediteli školy nebo studentské asociaci (LAKS). Kdo si nestěžuje, bývá prý většinou laxní. Teď už vlastně víme, odkud tohle slovo přišlo do naší české kotliny.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat