Z nedávno zveřejněných novinek týmu Bílé knihy mne mimo jiné zaujal požadavek, aby všechny budoucí učitelky mateřských škol povinně absolvovaly vysokou školu. Jsou skutečně pedagogické fakulty natolik nevytížené, že budou schopny každoročně pojmout dalších 3500 studentek tohoto oboru? Z nedávno zveřejněných a překvapivých novinek týmu Bílé knihy mne mimo jiné zaujal požadavek, aby všechny budoucí učitelky mateřských škol povinně absolvovaly vysokou školu. Jsou skutečně pedagogické fakulty v České republice natolik nevytížené, že budou schopny každoročně pojmout dalších 3500 studentek tohoto oboru, a uspokojit tak všechny zájemkyně o studium předškolní pedagogiky, které doposud studují na středních pedagogických školách a vyšších odborných školách? Je složení a odborná erudice vysokoškolských učitelů v tomto vědním oboru zárukou, že studium předškolní pedagogiky bude skutečně "vysoké"?
Kdo zajistí vysokoškolské vzdělávání?
Zde je na místě připomenout, že vysokoškolské studium v oboru předškolní pedagogiky je v současné době zajišťováno pouze třemi pedagogickými fakultami v České republice (Praha, Plzeň a Ostrava), na nichž ve školním roce 1999/2000 studovalo 110 studentek. Není pak představa o povinném vysokoškolském studiu budoucích učitelek mateřských škol z jiného, patrně virtuálního světa?
Kvalifikační požadavky na učitelky mateřských škol jsou doposud vymezeny státem a normativně zakotveny ve vyhlášce MŠMT ČR č. 139/1997 Sb., o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků. Tu koneckonců není takový problém změnit. Je to však jediný problém v této oblasti předškolního vzdělávání? V souladu s touto vyhláškou se pro výkon činnosti učitelek mateřských škol požaduje minimálně úplné střední odborné vzdělání v oboru předškolní pedagogika a u učitelek speciálních mateřských škol pak rozšířené studium v oboru speciální pedagogiky. Z hlediska kvalifikační struktury dnes plných 95 % učitelek je plně kvalifikováno ve svém oboru. Kolik učitelek ovšem bude kvalifikováno, bude-li oblast terciálního vzdělávání ponechána pouze v kompetenci současných pedagogických fakult a budou-li ze hry vyřazeny všechny vyšší odborné školy a střední pedagogické školy, které se zruší?
Odpověď je nutné ponechat na každém soudném čtenáři, byť není právě školským expertem. V tomto směru stačí naštěstí pouze zdravý rozum a životní zkušenosti z předcházejících 10 let vývoje českého školství. Skutečností stále zůstává, že počet učitelek mateřských škol s vysokoškolským vzděláním je vzhledem k počtu absolventů daného oboru a jejich fluktuaci v praxi opravdu zanedbatelný. Pracovní zařazení učitelek se středním odborným vzděláním a vysokoškolským vzděláním je doposud stále stejné. Nepatrné odlišnosti jsou pouze v jejich platovém zařazení. Kromě toho, vysokoškolské vzdělání učitelek mateřských škol není v žádném případě zárukou vysoce kvalitní péče v oblasti předškolní výchovy, o čemž svědčí mnohé dnešní základní školy, kde učí většinou také učitelé s vysokoškolským diplomem. Profesor Kotásek (od něhož jsem se v novinách o záměru dozvěděla) ovšem není zase takový laik, aby nevěděl, že na dnešních pedagogických fakultách je velmi omezený počet profesorů a docentů v oboru předškolní a primární pedagogiky, kteří by byli schopni tak značný počet studentek tohoto oboru kvalifikovaně vyučovat. Nechceme-li se vrátit do doby padesátých let, kdy titul profesora či docenta se dával za něco naprosto jiného, než za vědeckou činnost v daném vědním oboru, bylo by více než korektní současně připustit, že jen příprava vysokoškolsky erudovaných učitelů potrvá nejméně dalších 5 let, než bude možné realizovat sen vyslovený v rozhovoru s paní redaktorkou.
Za úvahu patrně stojí i skutečnost, zda učitelky mateřských škol s vysokoškolským diplomem a titulem magistra pedagogických věd nebudou stejně tak hromadně odcházet po absolvování vysoké školy do jiných oborů a zejména mimo školství, jak to dnes činí současní absolventi pedagogických fakult.
Proti světovému trendu?
Podle profesora Kotáska je nesmírně důležité, aby veškerá populace prošla předtím, než vstoupí do školy - která postaví před dítě nové nároky - nejen kvalitní rodinnou výchovou, ale také institucionálním vzděláváním. Něčím, co bude odborně řízeno. Péče o dítě v předškolním věku, snaha ovlivňovat činnosti, které předškolní děti spolu se svými vrstevníky provozují, to není hra s dítětem. To je vysoce zodpovědná činnost. Navíc, mateřská škola prý dokáže do značné míry kompenzovat různou úroveň dětí, která je dána tím, z jaké rodiny a prostředí pocházejí.
Ani tato teze neodpovídá současné realitě a dokonce ani světovému vývoji. Potřebu předškolní výchovy a vzdělávání stejně významně pociťuje a chápe UNESCO (1995) jako integrální součást základního vzdělávání, neboť reprezentuje první nepostradatelný stupeň při dosahování cílů stanovených v rámci celosvětového programu Vzdělávání pro všechny. Vzdělávací programy pro populaci předškolních dětí jsou ve světě zajišťovány s pomocí celé řady institucí a organizačních opatření. Sem patří nejen mateřské školy, ale jesle, centra denní péče a předškolní stacionáře a centra pro matky, jejichž činnost je garantována širokým spektrem státních, ale i nestátních institucí zabývajících se péčí děti od jejich narození do 6 až 7 let (ministerstva školství, zdravotnictví, sociálních věcí, nestátní a církevní instituce, nadace, národní asociace, univerzity apod.). Stejně významnou, ne-li nejvýznamnější úlohu v této oblasti sehrávají komunální orgány v jednotlivých regionech a zejména rodiče. Například organizací UNESCO je obecně zdůrazňována skutečnost, že psychosociální a poznávací potřeby dětí předškolního věku není zcela nezbytné zajišťovat výhradně s pomocí institucionální péče v mateřských školách a prostřednictvím vzdělávacích programů, které jsou rozvíjeny s podporou vládních institucí. V řadě zemí s omezenými zdroji státního rozpočtu byly se značnými úspěchy realizovány četné programy předškolní výchovy a vzdělávání v rámci rodinné péče nebo za aktivní účasti dětských center podporovaných municipálními orgány veřejné správy. Systematicky rozvíjené programy předškolní péče jsou schopny poskytnout podporu zejména rodinám dětí předškolního věku, stejně jako jsou schopny reagovat na značnou různorodost potřeb společnosti. Programy tohoto typu akcentují zejména posílení úlohy matek, jejichž úloha je v oblasti rodinné péče stále považována za nepostradatelnou.
Anna Koutňáková
0 komentářů:
Okomentovat