Milan Hausner: Multimédia pro výuku - vývoj u nás

Pokračujeme v našem seriálu o možnostech využití multimédií ve výuce. Dnes se podíváme na vývoj nabídky výukových titulů v České republice a také na základní rysy dobrého produktu současnosti. Ty vypovídají i o trendech pro nejbližší budoucnost.

Hned na počátku si musíme uvědomit jednu skutečnost – čeština není jazykem právě světovým a deset milionů potencionálních uživatelů není příliš mnoho. Navíc nejsme zrovna počítačovou velmocí, což o školství platí dvojnásobně. Prodejci tedy nikdy nemohli očekávat úspěch srovnatelný s anglofonními oblastmi. A přesně podle toho se řídil vývoj nabídky multimediálních titulů, které byly k dispozici již od samotného nástupu multimánie u nás.

V roce 1992-1995 prožívala multimedia také u nás svá dobrá léta. Všichni prahli po "učení se angličtiny"; prodejci toho využívali a jakýkoli anglický titul představovali jako vynikající pomůcku pro jazykovou výuku, ačkoli neměl s výukou pranic společného. Tomu ale brzy odzvonilo. Na trh sice vstoupilo kolem 5 velkých distributorů anglických titulů, leč prodej vázl a nedosáhl ani minimálních očekávání. Ještě v minulém roce některé firmy doprodávaly první dodávky z těchto let za symbolické ceny kolem 100 Kč. Když narazíte na anglický výkladový slovník na CD-ROMu, byť v softwarově zastaralejší verzi, a zaplatíte za něj opravdu jenom stovku, musíte si připadat v sedmém nebi. Vždyť knižní vydání takové publikace většinou stojí aspoň 500 Kč. Z toho plyne mé první ponaučení:
Vydejte se do levných knih a někdy tam narazíte na opravdové poklady, o kterých prodejce ani neví, že je má. Opravdu jen někdy, ale za námahu to stojí.

Je docela zvláštní, že v počátcích prodeje multimedií u nás byl poměr mezi hrami a ostatním softwarem v podstatě vyrovnaný. Hry až do roku 1996, 1997 tvořily sice významný segment trhu, ale při běžném pohledu na pult to znát nebylo. Uvádím proto opět jedno srovnání, které ukazuje výsledky mého orientačního průzkumu českého trhu v roce 1996 a nyní. Sortiment se podle očekávání změnil ve prospěch her, a to bohužel ještě výrazněji, než tomu bylo na západ od nás.

Na multimediálním poli dnes českému trhu vládnou firmy, které dovážejí všechny možné hry a vkládají do nich české, leckdy opravdu „povedené“ manuály, které jsou přeloženy zcela otrocky, aniž by jejich autoři přemýšleli, zda informace o americkém účtování internetových služeb jsou pro českého hráče relevantní. Ke hrám, které se tváří být výukovými, se vrátíme v samostatné části tohoto seriálu. Tady je jen třeba podotknout, že v posledních dvou letech se přece jen začínají objevovat i 3D produkty s vysloveně výukovým obsahem.

Vraťme se ale do historie nepříliš vzdálené. Netrvalo dlouho a přišlo úplné rozčarování. Anglické originální tituly si kupovali jen opravdoví fanoušci, a z komerčního hlediska tak pro ně nebylo místo. Nadešlo období lokalizací.

Lokalizace zahraničního titulu je vlastně kompletní překlad titulu do češtiny, mnohdy s doplněním aktuálních údajů a s posílením národní složky toho kterého programu. V této oblasti je u výukového softwaru nejdále firma BSP s lokalizovanými tituly Dorling Kindersley. Zajímavý je přístup Microsoftu. V oblasti vzdělávacích titulů (ty první z let 1995-1997 jsou opravdu vynikající) Microsoft nikdy nepřistoupil k tomu, aby se jeho tituly lokalizovaly do jazyka země, kde není předpoklad výrazného zisku. A tak některé encyklopedie (či spíše referenční publikace) zůstanou českému uživateli skryty (Dog, Flights, Dangerous Animals a další). Samozřejmě zde nemluvím o skvělé encyklopedii Encarta, která asi stojí na vrcholu encyklopedických publikací a je jejich vlajkovou lodí. Její recenzi přineseme v samostatném bloku včetně současných internetových aktualizací.

Lokalizace sebou nesly ale velké nevýhody: pro producenty hlavně náklady a nedostatečný odbyt; pro uživatele leckdy neuvěřitelně špatný překlad obsahu do českého jazyka. Pověstnými se staly chyby zaměňující uhlovodíky a uhlovodany. Vím, že je to jen bezvýznamná epizoda, ale na druhé straně právě podobné nedostatky zasazovaly multimediálním titulům rány do vazu. Stejně tak se příliš neuplatnily některé pokusy o virtuální učitelky, které na obrazovce vypadaly velmi sexy, jinak ale mluvily hlasem unavené kantorky před penzí. Tento příklad je bohužel z roku 2000.

Pak se teprve začaly objevovat vlastní české tituly. Některé z nich - většinou ty, které měly knižní základ - dosahovaly vynikajících kvalit. Některé další ani nestojí za zmínku. Valná většina vlastních produkcí je bohužel podložena jen nadšením tvůrců pro multimédia, což ale nestačí, a soustavné publikování kvalitních učebních pomůcek na CD-ROMu je stále spíše snem. Přesto vám postupně jednotlivé stálice tohoto světa představíme, protože některé tituly se opravdu povedly a stojí za to je používat.

Poslední dva roky jsou pro vzdělávací tituly opravdu pohromou. Zahraniční tituly se neprodávají vůbec (není se co divit), domácí tvůrci jsou pořád jedni a ti samí (viz další díl seriálu) a nápadů také není na rozdávání. Málo platné, multimédia přinášejí obrovské možnosti, jen se jich lidé (potažmo učitelé) nenaučili dostatečně využívat. Může nás ale utěšovat, že počet českých děl přihlášených do prestižní soutěže Europrix 2000 byl vyšší než v loňském roce. Jaké budou výsledky? Nechme se překvapit!

I pro českou tvorbu platí pravidla, o kterých jsem se zmínil v minulém článku. Nebudu je tedy opakovat. Na druhé straně bych vám rád představil základní rysy dobrého produktu současnosti, které lze chápat i jako trend pro nejbližší budoucnost. Jaké tedy jsou?

Podkladové materiály jsou ověřené v běžné knižní publikaci a upravené pro elektronické publikování. Mají i elektronickou aktualizační databázi. Jsou výrazným způsobem orientované na jedno téma, které zpracovávají z různých pohledů

Tituly jsou zpracovány převážně graficky. Stírá se rozdíl mezi uměleckou produkcí a technologickými požadavky, na druhé straně však grafika nesmí zastiňovat obsah. Překonaná jsou „kovová“ počítačová rozhraní s různými 3D roboty. Pro výukové tituly je tento přístup katastrofou.

Uživatelské rozhraní je poměrně jednoduché a intuitivní. Technika by neměla zastiňovat hlavní funkční rysy. K ničemu není program, který má veškeré technické vymoženosti, když jeho uživatel pátrá po funkcích a zapomíná, že by se měl učit například angličtinu. To platí pro různé analýzy hlasu a nejnovější technologické novinky. Pro výuku je někdy méně mnohem více.

Z CD disku by měl být přímý přístup na Internet, tedy na přidružené stránky, které rozvíjejí obsah disku. Disk případně obsahuje doplňkové prvky jako jsou příručky, manuály, pracovní listy a pod.

Na českém trhu se bude převážně uplatňovat domácí tvorba a dále pak i významné lokalizované produkty. Jedinou cestou jak se vyrovnat s rostoucími náklady je další propojování a spolupráce producentů.

V současné době lze vystopovat dva základní směry: výraznou orientaci na mladší věkové kategorie, případně pak na specializovanou profesní přípravu dospělých.

Encyklopedické a vzdělávací disky by měly odpovídat nižším věkovým kategoriím, přinejmenším ve způsobu vyhledávání dat.

90  % moderních disků má v sobě implementován určitý "autorský program", který umožňuje vyhledávání dat a přípravu uživatelova projektu včetně výpisků a zprávy v podobě počítačového souboru nebo tištěného materiálu. Tento přístup výrazně zvyšuje možnosti využití i na počítačových stanicích, které nejsou pro práci s velkým objemem dat přizpůsoben.

Prosazení titulu potřebuje masivní reklamní kampaň, a to nejen v počítačové branži. Uživatel však musí být nutně opatrný.

Během velmi krátké doby se hlavním multimédiem stane sám Internet. Reálnou hrozbou sítě však je, že většina informací zde bude silně zkomercializována.

Nosiče CD-ROM se stanou spíše fixní mediatékou a budou využívány pro ukládání podnikových dat či budou sloužit v omezeném rozsahu jako nosiče vstupních dat.

Milan Hausner