Komentář k vědomostní společnosti, klíčovým kompetencím a jiným změnám, které nás v budoucnosti čekají. A že jich bude dost! Charakter českého vzdělávacího systému je tradičně zaměřen na získávání vědomostí. Vědomosti předepsané současnými závaznými učebními dokumenty (osnovami) jsou mnohdy považovány za vlastní cíl vzdělávání a je jimi také poměřována úroveň vzdělání, kvalita a účinnost působení škol i vzdělávacího systému. Žáci, kteří znají přesné datum upálení Mistra Jana Husa nebo příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje, jsou nesporně ve výhodě před mnohými spolužáky, kteří raději jezdí na prkně v parku. Takoví žáci totiž přesně vědí, že na oba dny připadá státní svátek a umí si promyšleně naplánovat vlastivědný výlet třeba na hrad Krakovec, aby si rozšířili svoje již tak bohaté vědomosti. To ovšem musí přestat!
V nových rámcových vzdělávacích programech, které spatří světlo světa patrně až v roce 2002 (s nástupem nové vlády dalších sebevrahů), budou pro jednotlivé stupně a sektory regionálního školství s konečnou platností již stanoveny základní klíčové kompetence, nezbytné pro náš plnohodnotný život ve společnosti, v zaměstnání, stejně jako pro další rozvoj naší osobnosti a zejména osobnosti našich dětí. Zejména důležité budou naše znalosti a dovednosti v oblasti komunikace, spolupráce, práce s informacemi a informačními technologiemi.
Na pořad dne prý přijdou i schopnosti rozhodování. Konečně! V posledním roce, kdy je školství řízeno ministerstvem a postupně bude přecházet do kompetencí jednotlivých krajů, se bohatě uplatní naše další klíčové kompetence, kterými jsou: schopnost adaptace na měnící se podmínky a zejména vstupování do nových vztahů a rolí. Mnozí učitelé, tedy alespoň ti, kteří ještě ze školství neodešli, si přijdou na své, protože budou moci uplatnit své schopnosti v oblasti analytického a syntetického myšlení, vyhodnocování podnětů a poznání skutečných životních priorit. Nelze pochybovat o tom, že ministerstvo splní svůj slib a zaměření na klíčové kompetence se promítne i do cílů a závazných obsahových dokumentů stanovených v rámcových vzdělávacích programech, takže na své si přijdou i samotní žáci. Proč právě oni by měli zůstat stranou? Stejně to všechno děláme kvůli nim! Aby se uplatnili a prosadili v nové Evropě. Důležitým limitujícím aspektem obsahových změn vzdělávání je totiž rostoucí množství nových informací. Proto se také často objevuje požadavek na stále větší objem znalostí zařazovaných do povinného obsahu jednotlivých vzdělávacích programů. Řešením nemůže být aditivní metoda neustálého přidávání dalších a stále detailnějších informací o nových poznatcích, ale metoda selektivní. Dost možná, že pak z osnov vypustíme Husa nebo alespoň Zikmunda, tu lišku ryšavou! Efektivní řešení tohoto problému totiž vyžaduje principiálně odlišný způsob definování obsahu vzdělávání. Jakého? Nechte se překvapit!
Povinnost ministerstva zpracovat a po veřejné diskusi zavést do praxe rámcové vzdělávací programy prý má být dána připravovaným zákonem o vzdělávání. Na druhé straně si ministerstvo školství stanovilo velmi ambiciózní úkol již v tomto roce předložit k veřejné diskusi rámcový vzdělávací program (národní kurikulum) pro základní školu. Ostatně proč ne, do konce roku přece zbývá ještě 5 měsíců. Až ministr školství absolvuje strhující corridu o podobu nového školského zákona s poslaneckými býky, zbude ještě dostatek času Národní kurikulum pro základní školu dotáhnout do úspěšného konce. Tento vzdělávací program bude ostatně stanoven pouze v obecné rovině, ale co je významné, umožní vymezit dostatečný „prostor pro autonomní specifikaci obsahu a rozsahu, specifické zaměření, případně specifickou organizaci vzdělávání v rámci školy“. Nic lepšího si nelze přát tím spíše, že při zpracovávání a veřejné oponentuře rámcového vzdělávacího programu bude ministerstvo, jako ostatně v předchozích dvou letech, iniciovat součinnost se všemi partnery. To ovšem není v tomto roce všechno. Odbornou pedagogickou a laickou veřejnost ještě čeká bohatá veřejná diskuse o rámcovém vzdělávacím programu pro oblast předškolního vzdělávání.
Nedivte se! Kdo chvíli stál, dnes stojí opodál!
Hana Mařasová
0 komentářů:
Okomentovat