Mnoho změn prý čeká na školáky možná už od příštího roku. Do této kategorie zcela určitě nepatří myšlenka tvůrců Bílé knihy o potřebě hodnocení žáků základních škol jejich učiteli na konci prvého a druhého stupně. Je to ovšem patrně jeden z mála systémových kroků, který by byl schopen částečně vyřešit svízelnou situaci základních škol po odchodu žáků na víceletá gymnázia. V deštivých letních měsících připravují školští experti mnoho změn, z nichž některé prý čekají na školáky možná už od příštího roku. Do této kategorie zcela určitě nepatří nejnovější myšlenka tvůrců Bílé knihy o potřebě hodnocení žáků základních škol jejich učiteli na konci prvého a druhého stupně. Budeme-li však exaktně přesní (pedagogika je totiž v moderním světě chápána jako svébytný vědecký obor), není tato myšlenka českých expertů zase tak příliš nová a už vůbec ne zcela původní. Je to ovšem v posledních letech patrně jeden z mála systémových kroků, který by byl schopen částečně vyřešit svízelnou situaci základních škol po odchodu žáků na víceletá gymnázia.
V polovině 80.let byl v Holandsku vydán zákon s názvem Student Monitoring System. Tento zákon stanovuje povinnost základních škol uplatňovat v rámci své činnosti systém měřících a hodnotících nástrojů, které umožňují dlouhodobé hodnocení školní úspěšnosti u žáků Systematické hodnocení tohoto typu je schopno každoročně reflektovat školní vývoj žáka v delším časovém úseku jeho povinné přípravy na základní škole. Tento typ legislativního opatření lze v jistém smyslu charakterizovat jako konkrétní prostředek zachycení rozdílů mezi žáky ve vztahu k cílům stanovených vzdělávacími standardy v rámci rozvíjeného kurikula a současně umožňuje paralelní monitorování činnosti základních škol. Uvedený systém zahrnuje:
1) Longitudinální sledování úrovně vyučování, které škola zajišťuje po dobu povinné školní docházky žáka a stanovení konkrétních vzdělávacích cílů v průběhu jednotlivých školních let.
2) Konkrétní vymezení metod a nástrojů pedagogicko-psychologické diagnostiky, které je základní škola ve své činnosti povinna systematicky uplatňovat.
3) Konstituování školního evaluačního systému, který by vedle běžně uplatňované klasifikace sledoval školní vývoj jednotlivých žáků a konkrétních tříd základní školy (alternative assesment).
4) Vymezení vzdělávacích a evaluačních standardů nejen v oblasti základního školství, ale i v rámci celého dalšího vzdělávání, které umožňují hodnocení rozvoje jednotlivých žáků.
Tento monitorovací systém dlouhodobého hodnocení školy a jednotlivých žáka zcela jednoznačně vymezuje i postupy školního měření a hodnocení. Přibližně dvakrát ročně je každá z následujících položek sledována základní školou a v rámci tohoto "sebehodnocení" je uvedeno, zda:
Součástí takto koncipovaného monitorovacího systému jsou však v mnoha případech školní nebo standardizované předmětové testy a testy obecných studijních předpokladů (SAT's - Scholastic Aptitude Tests). Tyto testy se v zahraničí zaměřují na základní dovednosti žáka jako je dovednost v shromažďování a užívání informací, dovednost čtení, psaní a počítání, komunikační dovednosti aj. Výsledky těchto školních či standardizovaných zkoušek pochopitelně vypovídají o úrovni nejen dovedností, ale i schopností jednotlivých žáků. Didaktické testy tohoto typu mají v zahraničí převážně poradenskou funkci a umožňují učitelům a žákům ujasnit si možnosti dalšího vzdělávání a studia (např. při přechodu žáka z 1. stupně na 2. stupeň ZŠ, ze základní na střední školu apod.).
Ve Velké Británii jsou testy obecných studijních předpokladů užívány v závěrečném ročníku základní školy, jestliže žák není schopen získat závěrečné vysvědčení o ukončení povinné školní docházky v 16 letech, obdobně jako i v rámci přijímacího řízení na střední školy. Obdobně i v Holandsku jsou tyto výkonové testy základní podmínkou při přechodu žáků na 2. stupeň základní školy. Škola není striktně vázána užitím předem stanovených výkonových testů a může použít školní testy vlastní konstrukce nebo dle svého vlastního výběru. Ovšem 60 % holandských škol užívá standardizovaných testů, které jsou vyvíjeny Institutem pro školní měření CITO v Arnhemu. S objednanými testy obdrží škola informace i o individuálních a skupinových normách pro daný výkonový test, který je pak na škole administrován. Získané výsledky opět zpracovává CITO (národní a parciální/regionální normy). Touto formou rovněž CITO sleduje úroveň znalostí u jednotlivých skupin žáků a jejich školní vývoj. To současně umožňuje získat zpětnou vazbu pro stanovení vzdělávacích standardů. Výsledky získané testováním žáků jsou poskytovány školou jednotlivým rodičům, kteří mají možnost srovnání. CITO rovněž běžně poskytuje školám hromadné testy sledující úroveň výuky v jednotlivých třídách (classroom tests for diagnostic purposes).
Není nutné příliš analyzovat situaci v oblasti evaluační kultury na našich českých základních školách. Situace je v současné době natolik špatná, že bez promyšleně systémového řešení se lze obávat spíše zhoršení stávající situace než jejího opaku.
Tato skutečnost je jedním z dalších důvodů, proč by v rámci připravované reformy na základních školách měly být systematicky rozvíjeny i národní vyhodnocovací programy. Tento typ evaluačních programů je z celosvětového hlediska doposud ojedinělý a vychází z řady empirických poznatků, že informace získané výkonovými testy v rámci školního monitorovacího programu poskytují poměrně málo informací o obsahu školní výuky a její úspěšnosti v celonárodním měřítku. Z tohoto důvodu je v Holandsku uskutečňován Národní vyhodnocovací program ve školství (National Assessment Program in Education – NAP), který rovněž zajišťuje evaluační centrum CITO. Výzkumné studie jsou prováděny na stanovených vzorcích žáků a učitelů škol. Za pomoci výsledků získaných administrací testových metod je získáván přehled o učebních programech užívaných na jednotlivých školách, o rozsahu výuky, nárocích u jednotlivých vyučovaných předmětů apod. Srovnávací testy tohoto typu sledují aktuální úroveň znalostí žáků (tj. ve stanovené době realizovaného programu, nikoli až v závěru školní přípravy). Touto formou jsou národní vyhodnocovací programy schopny sledovat aktuální úroveň školského systému jako celku i jeho jednotlivých částí. Získané výsledky jsou doplňovány empirickými poznatky učitelů a rodičů. Národní vyhodnocovací program ve školství tedy není zaměřen na jednotlivé žáky, ale zachycuje kvalitu školského systému jako celku.
V závěru roku 1999 bylo z rozhodnutí ministerstva školství zrušeno Centrum pro hodnocení výsledků ve vzdělávání při VÚP, které se těmito otázkami dlouhodobě začalo zabývat od svého založení v roce 1997. Ani ne 6 měsíců po zrušení tohoto pracoviště Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, které bylo shledáno jako nepotřebné, se ovšem objevuje myšlenka zavedení systematického hodnocení výsledků vzdělávání žáků základních škol. Odborní pracovníci tohoto centra, které mělo sloužit potřebám základních a středních škol právě v otázkách hodnocení výsledků vzdělávání, se mezitím s dvouměsíčním odstupným rozutekli do jiných oborů. Pan profesor Kotásek nyní navrhuje, aby byl na konci prvního stupně základní školy - tedy po páté třídě - žák komplexně zhodnocen. Byla by provedena diagnóza, jak ovládl základy gramotnosti, zjistily by se všechny jeho přednosti i nedostatky. Takovou diagnózu, která pochopitelně nebude "na známky", by měl provádět žákův učitel, případně s pomocí výchovného poradce či psychologa. Výsledek by se měli dozvědět i rodiče. Půjde prý o nástroj, díky kterému by si rodiče a učitelé ujasnili, na jaké úrovni dítě je. Tak nevím, zda tato situace je k smíchu nebo k pláči.
Spousta věcí se dá dělat ve školství skutečně podstatně lépe a kvalitněji. Jen recepty na jeho zlepšení je nutné sepisovat s rozmyslem a s dlouhodobou perspektivou jejich rozvoje. Je nesporné, že pokud to ministerstvo školství myslí se systémem monitorování a hodnocení výsledků vzdělávání na základních školách skutečně vážně, čeká nás reforma dalekosáhlého rozsahu a běh na dlouhou vzdálenost.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat