Tereza Suchá: Spisovný jazyk ve škole

Nedávno se konalo na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně další Forum Bohemicum. Tentokrát se zaměřilo právě na užívání spisovného jazyka ve vyučování. Tento problém se nyní objevil v mnoha pedagogicky zaměřených periodikách, a proto jsem se rozhodla také přispět svým krátkým článkem do této diskuse.

Každý češtinář, který právě čte tento příspěvek, jistě ví, že se nedávno konalo na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně další Forum Bohemicum. Tentokrát se zaměřilo právě na užívání spisovného jazyka ve vyučování. Tento problém se nyní objevil v mnoha pedagogicky zaměřených periodikách, a proto jsem se rozhodla také přispět svým krátkým článkem do této diskuse.

Názor vysokoškolských učitelů češtiny je jednoznačný – spisovný jazyk je jediný možný prostředek komunikace ve vyučování. A já se s tímto názorem plně ztotožňuji. Vždyť kdo jiný by měl dětem vštípit lásku k rodnému jazyku a smysl pro správné vyjadřování než právě pedagogové. O učitelích češtiny ani nemluvím. Já sama vyučuji český jazyk a nedovedu si představit, že bych dětem přednášela novou látku o českém jazyce a používala při tom nespisovné výrazy. Váha výkladu by byla naprosto nulová.

Bohužel tento názor na užití spisovného jazyka nesdílí všichni učitelé. Setkala jsem se s názorem, že spisovná čeština je „mrtvý“ útvar našeho národního jazyka. Spousta vyučujících si myslí, že když se jazykově sníží na úroveň většiny svých žáků, podaří se jim s nimi vybudovat lepší vztahy. Ale vždyť existuje také hovorová čeština, což je mluvená verze spisovného jazyka. Jak už z této definice vyplývá, je to útvar určený právě k běžným rozhovorům a může být užit jak při formální, tak při neformální komunikaci. Není proto žádný důvod dorozumívat se nespisovně.

Chceme-li aby si žáci používání spisovného jazyka osvojili a zautomatizovali, musíme dbát především na to, abychom jim šli správným příkladem. Každý učitel by měl považovat za samozřejmé, že se bude před žáky vyjadřovat pouze spisovně. A to i během přestávek a při mimoškolních akcích. Zdá se mně velmi neprofesionální, když učitel pokřikuje na svého kolegu nespisovné výrazy přes celou chodbu.

Na závěr bych chtěla říct, že učitel, který považuje spisovný jazyk za přežitek, by neměl ve škole zůstávat. Škola je totiž instituce, která má dětem předat nejen nové poznatky a informace, ale také jim vštípit úctu k mateřskému jazyku a národní sebeuvědomění. A to je bez spisovného jazyka jednoduše neuskutečnitelné.

Tereza Suchá