Bílá tabule je skutečně něčím, co může změnit klasickou hodinu v docela interaktivní podívanou? Nebyla to náhodou ale pouze show? Jak je to s didaktikou? Někdy méně je více. To platí vždy a všude. Jaké výsledky přináší nasazení takové techniky do vyučování?
(První zkušenosti s bílou „interaktivní tabulí“ část 1.)
Stojíme na prahu nové éry ve školství, leč s pořád stejnými problémy. V poslední době se mi nestalo (asi tak tři neděle), aby si některý z mých kolegů nepostěžoval, „už mi zase snížili rozpočet“(hlavně na mzdy, podotýkám). Problémy se kumulují, ale pořád někde před sebou máme vizi, kterou začala laskavá slova pana ministra plná víry ve smělý plán, jak věci zásadně ve školách změnit. Mohu jen doufat, že realita bude rozhodně lepší než situace dnešní, kdy psát o interaktivní bílé tabuli a neuvěřitelných možnostech, které mohou (pokud na to budou školy mít…ne peníze, ale učitele) zcela zásadně změnit ráz jednotlivých hodin ( a už vůbec ne hodin informatiky), může někomu připadat více jako článek pro webovský magazín Neviditelný pes nekorunovaného krále české sci-fi pana Neffa než pro seriozní Českou školu.
Lamentování nad trudnými otázkami současné školy nechám vážně jiným, na to jsou lepší novináři, co mají srovnatelné informace a mně se rozhodně nechce hodnotit zvěsti, „jedna paní povídala“, a tak vám budu zase vyprávět pohádku, jak by třeba mohla vypadat hodina budoucnosti.
Honza zatáhl žaluzie. Učitel stiskem jednoho tlačítka na dálkovém ovládání spustil datový projektor a na bílou tabuli (projekční desku) naskakuje obrazovka anglického programu Starověké země. Řecko, Řím či Mezopotámie. Do reproduktorů zaznívají první slova. Učitelka znalá anglického textu, s pomocí žáků (opravdu jim jen pomáhá) tlumočí dnešní úkol. Jak to bylo s Koloseem? Další klik a přepnutím jednoho tlačítka se na obrazovce objevuje ukázka ze staršího filmu, kterou učitelka předem pečlivě připravila. (Samozřejmě včetně předem projednaných copyrightů s majitelem autorských práv). Mezi žáky už kolují pracovní listy, ve třídě vládne šum a každý hlučí jeden přes druhého (a vůbec to, světe div se, nevadí). Celá třída vzápětí sleduje svou spolužačku jak pomocí elektronické tužky přímo na panelu přesunuje správné bohy na správné místo na pomyslném Olympu
A tak bych mohl pokračovat….
Hodina biologie: Jedním kliknutím se učitel připojí na fascinující biologickou stránku www.cellsalive.com a před žáky díky kvalitnímu připojení se objevují animované i trojrozměrné modely buněk tak, jak jsme je ještě ani v žádné české učebnici neviděli. A ejhle, angličtina už zase není problém. Jednoduché texty jsou „hravě“ nebo spíše „významově“ přeloženy… a v trojrozměrném modelu se žáci napodruhé už docela dobře všichni orientují,
….. přepnutí do videa, v kterém právě běží klip, jak bakteriofág proniká do buňky viru. (Nemohu si odpustit toto ošklivé slovo, bojovníci za „redukci“ biologických termínů prominou).
Nejinak tomu může být s angličtinou, občas s češtinou, jiným cizím jazykem….
Než… praskne žárovka!
Než už se manžel (nemá večeři, protože si přece paní učitelka musí hodinu připravit a věřte, že taková hodina stojí čtyři až pět hodin usilovné práce) nebo manželka (i ty ostatní hodiny něco stojí a na manželku už nezbývá abstraktní čas ani ve fyzickém slova smyslu), prostě rozvedou…
No tak, sarkasmu už bylo dost…
Bílá interaktivní tabule je neuvěřitelnou pomůckou umožňující například pracovat i s psací tabulkou s infračerveným propojením, takže i ten poslední žák v poslední lavici může psát, aniž by vstal ze svého místa. Staré egyptské psací pomůcky se vlastně za pár tisíc let změnily jen velmi málo…
Bílá tabule je většinou vybavena pokročilým softwarem umožňujícím zakroužkovat, popiskovat, poznámkovat, dokreslovat i učené obrázky cizojazyčných rozumbradů, které jsou českým dětem někdy sotva srozumitelné.
Bílá tabule je skutečně něčím, co může změnit klasickou hodinu v docela interaktivní podívanou ? Nebyla to náhodou ale pouze show? Jak je to s didaktikou? Někdy méně je více. To platí vždy a všude. Jaké výsledky přináší nasazení takové techniky do vyučování? Mají opravdu žáci lepší výsledky než ti, kteří se k římskému amfiteátru dostali klasickou cestou, mají žáci menší znalosti, pokud učitel sám namaluje buňky na tabuli? Kdo ví?
Všimli jste si, že jsem chtěl popisovat možnosti bílé tabule? Nějak se mi to nepovedlo, protože jsem psal zase o tom, co se rodí učitelům v hlavě. Ono to prostě bude tím, že jakákoli pomůcka, černá tabule a bílá křída, bílá tabule a černé elektronické péro, jsou jen nástroji realizujícími myšlení či ztuhlost toho kterého učitele, jeho ochotu a neochotu se sebou a svými hodinami něco udělat. Navíc takový učitel zvládl cizí jazyk, počítač mu není cizí…
Jádrem tolik očekávaného programu Státní informační politiky pak tedy musí být zcela zásadní změna postavení učitele, jeho další vzdělání jako nezbytná součást rozvoje, důsledná přeměna vysokoškolské přípravy v didaktické technice, která je na některých fakultách víc než … směšná…(někde ale ne, abych byl spravedlivý) a … tak vidíte a už jsem zase skončil u peněz, i když na něco docela jiného než jen na železo a dráty.
Příště se polepším a opravdu vám popíši, jak ta bílá tabule opravdu pracuje. Rád se také podělím o své zkušenosti s kolegy, kteří tuto techniku už využívají.
Nechtěl jsem psát chvalozpěvy na sponzory, jak se to běžně dělá, přesto ale musím poděkovat jednomu z nich, British Aerospace systems, bez kterých bychom si sotva mohli u nás ve škole na takovou školu 21.století zahrát. A já teď doufám, že do pomyslných strun hrábne aspoň několik mých kolegů a že se na tuto hračku přijdou podívat i jiní v rámci našich didaktických kurzů pro učitele..
Málo platné, černá tabule tu byla je a bude, a já rozhodně nehodlám své kolegy, kteří nad blikající obrazovkou, poskakující myší mávají rukou a krabatí čelo nijak peskovat a zatracovat. Hledáme přece cesty k tomu, abychom žákům i žákyním ukázali cesty. Žáci musí mít velmi různorodé možnosti k rozvoji svých kompetencí od těch pohybových až po schopnosti komunikační. Cesty jsou rovné i křivolaké a ani ta nejpřímější nemusí vést k cíli – k žákovi, který má dostatek kompetencí se v novém miléniu uplatnit. Potřebné dovednosti dneška zdaleka neznamenají jenom bušení do kláves a „informace na špičce malíčku,“ jak se leckdo mylně domnívá.
Milan Hausner
0 komentářů:
Okomentovat