Konkursy na školní ředitele byly vždy trochu sázkou do loterie. Na ředitelskou židli někdy proklouznou výtečníci, v nichž se neschopnost mísí se schopností všeho. Zkušenost ukazuje, že takoví se drží v sedle nejdéle. Nikomu, zdá se, zatím nevadí, že se to o nich všeobecně ví: Jedni padělají cizí podpis na vysvědčení, jiní svěřenou školu transformují na svůj soukromý podnik, další kšeftují s dokumenty. V případě konkursu s nimi do soutěže nikdo jít nechce. Šance jsou minimální, riziko obrovské. Tihle šéfové jsou obvykle mstiví. Doufejme, že jde o výjimky jen ve velkých městech. Nebo snad ne?
Možná že se většina konkursních komisí od počátku snažila dostát svému poslání a vybrat vždy kandidáta nejvhodnějšího. Poctivě hodnotila i zvažovala pořadí, pokud bylo z čeho volit. Tomu je nyní podle ostudné novely vyhlášky ve znění 24/2000 Sb. konec. Ani před ní sice prvenství v konkursu nezakládalo nárok na jmenování do funkce, ale bylo přece jen žinantní jmenovat svého vlastního koně-protéžé z třetího nebo z pátého místa v pořadí, anebo jednoduše bez konkursu. Aby se předešlo trapasům a špatnému ohlasu veřejnosti, změnila se nyní jednoduše vyhláška. Není to česky geniální? Už žádné pořadí. Nyní jen: vyhovuje - nevyhovuje. Za těmi dvěma slovíčky ať si každý představuje, co chce. Z těch, co vyhovují, si vybere zřizovatel. Z důvodů, které zná jen on.
Jaké jsou praktické důsledky u škol zřizovaných obcí? Kandidáti, kteří vyhověli v konkursu, podstupují fakticky další kolo i před obecní radou. Každý kandidát na ředitelství si snaží zajistit silnou radniční podporu. Občas ale docházívá ke zděšení obecních zastupitelů, když „jejich“ člověk v konkursu nevyhověl a uspěl ten, jehož nemají rádi.
A hlavní starosti nekorektních konkursních komisí? Zainteresovaní členové tam mají už jasno předem. Horečně usilují nežádoucí kandidáty, bez ohledu na jejich výkon, vyřadit jako nevyhovující. Je to sice nemravné počínání, ale dnes je to pro leckoho jen „legrace“. Jiní se s tím už smířili a resignují.
Kamil Souček
0 komentářů:
Okomentovat