Že je na českých školách převaha žen-učitelek, je faktem známým a mnoho kritizovaným. Pedagožky jsou ty poslední, které za tento stav nesou odpovědnost. Úroveň diskusí na toto téma však mnohdy svědčí o opaku.
Není sporu o tom, že výrazná převaha žen v učitelském sboru má své zápory a rizika. Za všechny jmenuji absenci tzv. mužského vzoru, mužského pohledu na svět, s níž se podle odborníků hůře vyrovnávají chlapci, neboť jsou většinou v období svého dětství a mládí konfrontováni s ženským přístupem doma i ve škole. Psychologové zmiňují nenahraditelnost mužského modelu, a to zejména ve smyslu poskytování prostoru pro pozitivní identifikaci. Takto vypadá diskuse velmi užitečně, avšak…
Čím více je problém rozebírán, tím transparentněji jsou ženy líčeny jako ty, které chlapcům brání všestrannému rozvoji a ohrožují jejich celkový psychický vývoj. S podobnými závěry se, jak jinak, spojují různé asociace, více či méně karikující a hanlivé. Málokoho přitom napadne doplnit debatu, plodící nevraživost vůči učitelkám, o rozumnou analýzu současného stavu a především možností, jaké současné české školství nabízí.
Není asi třeba zvláště zdůrazňovat, že hlavním důvodem, proč na školách učí málo mužů, jsou finanční podmínky. Přestože podle veřejného mínění se učitelská profese ocitá na předních příčkách žebříčku společenské prestiže, lidově řečeno, úcta sama o sobě nikoho nenakrmí. Lze namítnout, že učitelství se dělá z lásky a nadšení, nikoliv kvůli penězům. Troufám si tvrdit, že taková věta u absolventa pedagogické fakulty, který živí rodinu, platí nájem atd. vzbudí ironický úsměv, i když o nadšení a lásce, se kterými by povolání vykonával, nepochybuji.
Dá se předpovídat, že „přefeminizovaný“ pedagogický sbor na našich školách nečeká v horizontu několika roků zásadní obrat. O to větší je důvod k tomu, abychom se o ženách-učitelkách nevyjadřovali hanlivě jen proto, že je jich „příliš.“ Nejen že to uráží pracovnice ve školství, ale prokazuje to medvědí službu ženám jako takovým.
Iva Hanzlíková
0 komentářů:
Okomentovat