Každý rodič je totiž v jistém smyslu odborníkem v určité oblasti vzdělávání vlastního dítěte. Velmi často mu ovšem chybí dostatek zkušeností a zejména vhodné metody, které by mu podstatně usnadnily zapojení do procesu reedukace výukových obtíží u svého dítěte.
Každý rodič výukově selhávajícího žáka je nepochybně jiný, stejně jako je jiný každý takový žák. Setkání s takovými rodiči přináší nepochybně řadu těžkostí a rozporů, které jsou zpočátku ovlivňovány pochopitelnými obavami rodičů o příčinách a důsledcích poruchy učení na další vývoj jejich dítěte. Řada z nich má pochopitelně velmi často různorodé představy o funkci konzultační poradenské péče a s tím také různé požadavky na úroveň a kvalitu odborné pomoci, kterou si nejednou představují ve smyslu pojetí stávající pediatrické péče. Naše dítě ve škole ze zcela nepochopitelných důvodů selhává a vy mu něco předepište, něco mu řekněte nebo něco s ním udělejte a vraťte nám je v pořádku. Jejich otázky a pochybnosti o vlastních rodičovských kvalitách a schopnostech samotného dítěte proto vyvolávají nutnost zprostředkovat jim přímou účast na vlastním procesu reedukace výukových obtíží žáka. Pracovníci pedagogicko psychologických poraden a speciálně pedagogických center upozorňují již řadu let na určitou rozpornost, objevující se v jejich práci s výukově selhávajícími školáky. Řada z nich si totiž oprávněně klade otázku, zda by efektivita reedukační péče u žáků se specifickou poruchou učení nebyla na našich školách podstatně vyšší, kdyby byla vymezena daleko komplexněji jako práce se žákem a jeho rodiči.
Kromě značného zájmu o objasnění etiologie specifických poruch učení je totiž v posledních letech věnována stále větší pozornost nejen teoretickým koncepcím, ale zejména individuálním vzdělávacím programům nápravné péče. Právě v těchto reedukačních programech by měli hrát klíčovou úlohu vedle učitelů zejména rodiče. Jejich podíl na efektivitě nápravy vývojových poruch učení je nezastupitelný, ale je velmi často podceňován. Odlišná efektivita reedukačních programů při nápravě specifických vývojových poruch učení u dětí školního věku je podmíněna velmi často nejen různorodostí aplikovaných metod, ale zejména značnou variabilitou nepravidelného kontaktu se samotnými rodiči žáka. Odborníkem v tomto směru je ovšem nejen učitel nebo poradenský pracovník. Mnohé rodiče dětí lze totiž chápat jako vysoce erudované specialisty v oblasti výchovy. Učitelé a poradenští pracovníci si budou při vlastní nápravě poruch učení školáka bezesporu počínat podstatně lépe a s větší mírou efektivity, jestliže pochopí, že kdykoliv se učitel či poradce setká s rodičem, jsou zde na obou stranách specialisté zaangažovaní na daném aktuálním problému. Z poradenské praxe je totiž zřejmé, že efektivita nápravy specifických vývojových poruch učení u dětí školního věku je z více než 50 % podmíněna úrovní spolupráce především s rodiči, kteří jsou nejednou v průběhu vlastní reedukace postaveni spíše do role pasivních diváků nebo nekvalifikovaných laiků. Právě naše nedostatečné znalosti o aktivním zapojení rodičů do nápravy specifické poruchy učení u jejich dítěte nejednou výrazně snižuje úspěšnost řady velmi kvalitních nápravných programů.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat