Žijeme v hektické době plné nových informací a také nových přístrojů sloužících ke zjednodušení našeho života. Informací je spousta, ale už si jich nemusíme zdaleka tolik pamatovat. Je hlavní, že víme, kde co najdeme. S tímto přístupem v zásadě souhlasím. Proč bychom se měli biflovat celé knihy nazpaměť, když stačí otevřít první encyklopedii nebo zapnout počítač a vše si tam najít.
Většina škol je po technické stránce dobře zabezpečena. K dispozici jsou videa, meotary, počítače, radiomagnetofony. Ale jsou vždy dostatečně využívány ? Z vlastní zkušenosti vím, že tomu tak není. Při výuce (učím jazyky) využívám hlavně magnetofon. Občas použiji video, ale většinou se tomu vyhýbám, neboť nevím, jak vyladit program a jak video ovládat. Možná by bylo vhodné uspořádat na začátku školního roku krátkou instruktáž, abychom pak v hodinách neztráceli zbytečně čas pobíháním kolem nefungujících přístrojů.
Dalším přístrojem je meotar. To je velmi dobrá pomůcka, ale také málo využitá. Učitel si totiž musí sám sehnat folie a sám si je i napsat. Ale ruku na srdce, ještě stále je mezi námi dost těch, kterým se jednoduše nechce.
Zařízení, které by nemělo chybět na žádné škole, je jazyková laboratoř. Je nepostradatelná při výuce jazyků, zejména výslovnosti. Dítě se zbaví studu, neboť ho ostatní neslyší, může se víc soustředit a učitel si může každého žáka v klidu poslechnout. Bohužel vybudování jazykové učebny je finančně značně náročné, a proto na mnohých školách chybí. A tak nám nezbývá než vytvářet alternativní metody, které však nejsou tak účinné.
Nejvíce diskutovanou otázkou je nyní využití počítačů ve výuce. Já hlasuji jednoznačně pro. Do vyučování by měla být zařazena jak výuka práce na počítači, tak i využití výukových programů v ostatních předmětech. Nyní již existuje velké množství kvalitních programů pro téměř všechny předměty. Využít se dají například k procvičení nebo kontrole místo klasických testů. Program dětem hned ukáže chybu, správnou odpověď i odůvodnění. Existují samozřejmě i výkladové programy. Velmi tíživou otázkou je však kvalifikovanost učitelů výpočetní techniky. Často tento předmět učí počítačoví fanoušci, kteří nemají v daném oboru pedagogické vzdělání a nemohou látku fundovaně vyložit. Žáci by měli být rozhodně seznámeni i s prací na Internetu a s psaním elektronické pošty ( ty by se mimojiné měla procvičovat i ve slohu při psaní dopisu). Musíme výuku přizpůsobit době a potřebám žáků.
Nedávno jsem navštívila jednu novou a velmi dobře vybavenou základní školu v Brně a byla jsem využitím techniky nadšena. Tam se všechny přístroje opravdu kvalifikovaně využívají a jejich nákup tedy nebyl jen zbytečnou investicí.
Na závěr bych ráda uvedla ještě jednu poznámku. Na většině škol mají děti přístup k počítačům i o přestávkách a ve volných hodinách. To je určitě velmi přínosné, ale v učebně by měl být neustále učitel na dozoru, aby žáci nevyužívali počítače ke hraní her. Většina z nich není příliš didaktická, a proto nevidím důvod, proč by se měla tato činnost provozovat ve škole.
Na středních školách (a někdy už i na školách základních) se nyní objevila ještě jedna „technická vymoženost“ a tou jsou mobilní telefony. Žáci i jejich rodiče by si však měli uvědomit, že tento přístroj do školy nepatří. Drzost dětí došla už tak daleko, že když jim zazvoní uprostřed výuky mobil, nejen že se neomluví a nevypnou ho, oni naopak ještě požadují, aby si mohli jít hovor na chodbu vyřídit. Rodičům sem si stěžovala už několikrát, a nic se nestalo. Možná až začnu mobily zabavovat, začne se něco dít.
Na závěr lze tedy říct, že techniky do školy rozhodně patří. Žáci k ní mají často bližší vztah než učitelé. A proto nás čeká ještě hodně práce, abychom dokázali plně využít veškeré její přednosti.
0 komentářů:
Okomentovat