Informatika a výpočetní technika je mnohde stále chápána jako další z výchov, typu výtvarná, tělesná, hudební či pracovní, které jsou v rozvrhu jen do počtu a jejich důležitost je hluboko za ostatními předměty. Mnohde si pořád vyučující neuvědomují, že ovládání počítače se stává neodmyslitelnou dovedností, která je nutná ve velkém množství pracovních oborů. „Tati, můžeš mi něco vysvětlit? My zítra píšeme písemku z výpočetky!“, obrátila se na mne jednoho večera má třináctiletá dcera. Samozřejmě, co by člověk neudělal pro své dítě, zvláště v případě, že se výukou informatiky živí. A tak jsem se pustil do výkladu pojmů jako jsou RAM, ROM, procesor atd. Občas jsem se podivil formulaci pouček napsaných v dceřině sešitě, ale nakonec jsme společně vše zvládli a známka z písemky byla výborně. Jen mě zarazilo, že jsem své dceři musel vysvětlit téměř všechny pojmy. Chvíli jsem ji podezříval, že prostě nedává v hodinách pozor. Není přece možné, aby si nic nepamatovala a téměř všemu nerozuměla. Vysvětlení stavu bylo však mnohem prostší. Jak mi dcera sdělila, hodiny výpočetní techniky se skládají z hraní her (prý, aby se naučili ovládat PC) a občas si opíší poučky z knihy. Obávám se, že tento extrémní příklad „výuky“ není v naších podmínkách až tak výjímečný. Informatika a výpočetní technika je mnohde stále chápána jako další z „výchov“, typu výtvarná, tělesná, hudební či pracovní, které jsou v rozvrhu jen do počtu a jejich důležitost je hluboko za ostatními předměty. Mnohde si pořád vyučující neuvědomují, že ovládání počítače se stává neodmyslitelnou dovedností, která je nutná ve velkém množství pracovních oborů. Dnes již předmět informatika neslouží pouze k výchově úzké skupiny specialistů, programátorů a analytiků, kteří budou pracovat ve specializovaném výpočetním středisku, jako tomu bylo ještě před několika lety. Počítač se stále více stává běžným pracovním nástrojem, který využívá vědecký pracovník, spisovatel, lékař, sekretářka, úředník, obchodník i mistr v továrně. Troufám si předpovědět, že není daleko doba, kdy profesí, které nevyužívají počítače v žádné podobě, bude jen velmi málo.
Problémem je rovněž uplatňování informatiky ve výuce. I na školách, které jsou relativně dobře vybaveny, se počítače využívají téměř jen v odborných předmětech související s informatikou. Využití počítačové techniky v ostatních předmětech (hlavně humanitního směru) je značně nedostačující a přitom uvedená technika nabízí obrovské možnosti obohacení výuky. Relativně velké množství výukového softwaru mnohde zahálí a nebo se o něm na školách ani neví.
Děti do školy přicházejí s velmi rozdílnými znalostmi v oblastí informatiky. Mnohé z nich mají vědomosti, které jim může závidět nejeden učitel. Jiné, které počítač nevlastní, mají problémy i s jeho základní obsluhou. Na učiteli pak leží přetěžký úkol zaujmout všechny své žáky.
Děti si ve většině případů rychle osvojují základní dovednosti v ovládání počítačů. Mnohem lépe než většina i velice vzdělaných dospělých. Proto není podle mého názoru nutné věnovat velké množství času pouhému zvládnutí základní obsluhy počítačové techniky. A už vůbec ne pomocí hraní her. Mám nyní na mysli různé ty „střílečky“ a „adventure“ hry, které mají mnohdy pochybnou výchovnou hodnotu a jsou založeny často na prapodivné logice (o legálnosti instalací těchto her ve školách se raději ani nebudu vyjadřovat). Obvykle i velmi inteligentní lidé nehrající počítačové hry mají problém s dohráním hry, kdežto běžný „pařan“ okamžitě ví kudy kam. Naučit žáky ovládat a používat počítač lze mnohem vhodnějšími prostředky. Existuje relativně velké množství nástrojů, které umožňují zaujmout všechny děti nehledě na úroveň jejich počátečních dovedností a znalostí. První skupinou jsou programovací nástroje typu Baltík, Petr, Logo, u kterých se děti učí nejen například práci s klávesnicí a myší, ale mohou řešit úkoly různého stupně obtížnosti. Do druhé skupiny patří výukové programy s různými didaktickými hrami, při niž si mohou žáci ověřit či upevnit znalosti i z ostatních předmětů. V první fázi seznamování a prohlubování znalostí a dovedností ovládání počítače se tyto prostředky jeví jako mnohem vhodnější než prapodivné hry nebo pro menší děti nezáživné psaní ve Wordu. Záleží jen na učiteli a jeho schopnosti orientace v oboru, jak bude jeho hodina v učebně výpočetní techniky vypadat a jaký vztah děti k počítači získají. Zda to pro ně bude dále jen přístroj, na kterém mohou „ničit hordy nepřátelských příšer“, či začnou počítat brát nejen jako prostředníka zábavy, ale rovněž jako pomocníka při řešení různých úkolů a problémů.
Rostislav Fojtík
0 komentářů:
Okomentovat