Na našince se řítí učené řeči o cizích jazycích ze všech sdělovacích prostředků, novinářské články i učené eseje mluví o kompetencích nutného zvládnutí alespoň dvou světových (či spíše evropských) jazyků. Jaká je ale opravdová realita? Česká společnost je mnoha ohledech schizofrenní, v oblasti jazyků obzvlášť.
Angličtina nás obklopuje, ale všechny filmy v televizi se dabují. Komerce určuje výsledek. Ve videopůjčovnách na film v originále nenarazíte. Přitom by stačilo tak málo. Titulkování v době velkých obrazovek není problémem z hlediska čitelnosti textu.
Ostatní cizí jazyky… ty, co se týče reality okolního světa umírají na úbytě. Najít i v knihkupectví knihu v německém originále není právě jednoduché.
Nakladatelé produkují desítky učebnic, dobrých i špatných. To bych v této úvaze nerad hodnotil. Éře čistého přebírání západních učebnic odzvonilo. To je víc než dobře. Jinak se učí jazyk v oblasti, kde je angličtina hlavním jazykem než v místě, kde je pořád jen doplňkovým.
Nové moderní učebnice už většinou splňují didaktické zásady, i když stále ještě neutichl spor, zda jazyk učit čistě na konverzační bází či zda klasický modul – článek, slovníček, procvičení . není pořád efektivnější. Mluví se o superlearningových metodách, vracejí se sugestopedické metody (které tak byly populární v sedmdesátých letech) a které v prvé řadě využívají lidské důvěřivosti a potřeby se něco naučit. V jednom z následujících článků se právě k sugestopedii či jeho současné podobě superlearningu pohledem kritického Evropana vrátíme.
A samozřejmě … nastoupila éra počítačů.
Co vlastně může výukový software třeba na CD-ROMu poskytnout? Není toho dvakrát tak mnoho. V prvé řadě zvyšuje atraktivitu, přitahuje žáky, stoupá motivace, ale z hlediska učení nepřináší výukový software něco příliš převratného. To jen využívá technologické prvky, které jsou na trhu dostupné. V zásadě se programátor vždy obrací ke klasickým metodám – přiřazování, seskupování, doplňování či dalším krokům, ke kterým počítač ve své podstatě nutný není, ale výpočetní technika napomáhá opakování, zrychluje danou činnost a šetří v mnoha ohledech čas žákovi i učiteli.
V malé anketě mezi učiteli základních škol (15 na jednom semináři) se mi dostalo odpovědi, že na počítači tak akorát zkoušejí slovíčka. Nic víc a nic méně. Žádné multimediální aplikace, práce s videosmyčkami (např. Langmaster). Výpočetní technika ještě bohužel do tříd nedorazila, a to ani na školách, které tuto možnost mají.
Jak tedy vypadala třída pro výuku jazyků před deseti či více léty a jak vypadá teď.
Černá tabule a křída… … nějaká učebnice… slovníček… gramatický plakát na zdi… magnetofon
Co se týče základního vybavení, tak se změnilo pramálo. V jazykové laboratoře jen vyměnili stařičký centrální magnetofon za počítač…možná.
Samozřejmě se změnil přístup ke zdrojům. Ty jsou otevřené. Zcela zásadní zlom v přístupu k informacím přinesl internet. Jeho využití ale pro výuku jazyků je možné v zásadě až tehdy, kdy už základní znalosti máme. Učitel má mnohem svobodnější volbu, jakou metodou a jakým způsobem se k danému cíli dostat.
Jak se ale změnilo prostředí, v kterém se učí učitelé jazyky? Nikdo nepochybuje, že hlavním důvodem, proč se české školy tak málo zapojují do různorodých projektů, je jejich znalost cizího jazyka. Dnes už bohužel na dobré škole neobstojí, když škola má perfektní učitele jazyků, ale nemá žádnou oporu v ostatních členech pedagogického sboru.
Ve většině evropských zemí je běžné, že učitelé mluví minimálně jedním dalším cizím jazykem. Je pak mnohem jednodušší připravit celou řadu aktivit, v kterých se zapojí i studenti z jiných zemí.
Nedostatečnou průpravu učitelů v jazykové oblasti nelze svalovat jen na ministerstvo školství či objektivní podmínky. Prostředí, v kterém se jazyky učíme, tedy v tomto případě škola, hraje rozhodující úlohu. Mnohé je dáno organizačním řádem škol, systémem podpory dalšího vzdělávání či celkovou situací ve škole.
Právě ve vlastní škole, kde se snažíme učit žáky, by se měli v prvé řadě jazyky v určité míře naučit všichni (nebo aspoň skoro všichni) učitelé. Naplněním této ne právě skromné vize bychom pravděpodobně učinili zcela zásadní odraz do budoucnosti. Zatím jen tak nesměle poskakujeme v odrazišti.
Milan Hausner
0 komentářů:
Okomentovat