Polovina dubna přinesla do života mnoha žáků napětí v podobě přijímacích zkoušek na střední školy a víceletá gymnázia. Není proto od věci zamyslet se nad tím, jaká společenská perspektiva tyto budoucí studenty u nás čeká. Již několik let se totiž na ministerské úrovni otevřeně hovoří o tom, že budoucnost nepatří humanitním oborům, ale naopak úzce specializovaným absolventům středních odborných škol. Velmi zvláštní je přitom argumentace ministerských úředníků.
Nejčastějším argumentem jsou totiž údajné problémy všeobecně zaměřených maturantů na trhu práce. Nepochybuji o tom, že gymnazista se všeobecným přehledem bude mít problémy se zařazením do strojírenského oboru. Nicméně je třeba se zamyslet, co má větší perspektivu a kde jsou skutečné problémy naší ekonomiky. Není právě fakt, že se naše hospodářeství příliš orientuje na neproduktivní strojírentsví a těžký průmysl jednou z příčin, ekonomického zaostávání? A mýty o české zručnosti a zlatých rukách již také patří z větší části minulosti, jak ukázal poslední mezinárodní průzkum konkurenceschopnosti pracovní síly a její schopnosti přizpůsobit se změnám. Přitom v nejvyspělejších zemích je běžné, že pracovník změní profesi průměrně třikrát a čtyřikrát za život. A k tomu mu jistě v daleko větší míře pomůže schopnost informace získávat a zpracovávat a dále využívat ke zvyšování své kvalifikace, než strnulé lpění na své specializaci a odpor ke změnám.
Jako velice perspektivní se jeví oblast tzv. nové ekonomiky. Skrývá se za tím rozvoj telekomunikačních technologií, obchodování s informacemi a vůbec celé spektrum možností využití Internetu. Pro práci v tomto oboru bude více než kdy v minulosti nutné kreativní myšlení, nebojící se originálních a nápaditých řešení. A patrně nikdo nemůže pochybovat o tom, že větší šanci vštípit si zásady tvůrčí práce má člověk, který má pestřejší rejstřík zvládnutých dovedností, které poskytuje všeobecné vzdělání.
Nemám tím na mysli, že v budoucnu se budou moci uplatnit pouze humanističtí orientovaní polyhistoři. Je ovšem také nutné co nejrychleji opustit úvahy o tom, že úzká specializace v jenom oboru může být lékem na naše ekonomické problémy a na zaměstnanost absolventů. Je nutné otevřít vysoké školy většímu počtu studentů, rozšířit studijní nabídku, vpustit do školství alespoň v omezené míře základní mechanismy nabídky a poptávky, které by nejlépe dokázaly zodpovědět na otázku o potřebách společnosti v oblasti vyššího vzdělání.
Základem nového systémy by měly být nižší akademické, zejména bakalářské cykly s prostupností pro profilaci žáka od praxe směrem k teoretickému bádání, což může být završeno absolvováním univerzitního vzdělání. Další inspiraci můžeme hledat u německých Fachhochschulen.
Pro větší otevřenost obsahu vzdělání směrem k potřebám jeho příjemců, mladých lidí, svědčí i dnes již běžně dostupná čísla o nezaměstnanosti absolventů. Z nich je patrné, že lidé se všeobecným vzděláním si na rozdíl od ostatních nezaměstnaných najdou práci velmi rychle, jinými slovy lépe se přizpůsobují požadavkům trhu práce. Vysokoškolský zákon zavádějící možnost vzniku neuniverzitních vysokých škol je krokem správným směrem. Pomůže totiž zvýšit počet vysokoškolsky vzdělané populace z našich dnešních mizivých 20 procent na úroveň srovnatelnou se západoevropskými zeměmi. Podle britského premiéra Blaira je dobré dát možnost vysokoškolského vzdělání až 90 procent populace? Proti tomu je náš ministerský výhled, že v roce 2005 bude v České republice 27 procent vysokoškoláků v populaci více než skromný, nemyslíte?
Marek Lauermann
0 komentářů:
Okomentovat