Jakub Grombíř: Vzdělání pro všechny?

V průběhu dvacátého století byly (alespoň v civilizovanější části světa) odstraněny mnohé bariéry v přístupu do škol, mimo jiné i tradiční selekce podle pohlaví. To je jistě dobře, ale někdy se zdá, jako by celý proces začínal zabíhat do opačného extrému. Feminizace se už objevuje i na vysokých školách a na základě svých zkušeností se obávám, že se začíná negativně projevovat na kvalitě těchto institucí.

Na základních školách i na většině středních škol je pravidlem, že pedagogové výrazně preferují děvčata, neboť s nimi nebývá tolik problémů jako s chlapci: jsou obvykle ukázněnější a pilnější, také si lépe rozumí s učitelkami, které v našem školství převažují. To je jistě pochopitelné, nicméně na vysokých školách by se už měla uplatňovat poněkud jiná kritéria.

U mnoha dnešních studentek se nemohu zbavit pocitu, že emancipace je jim spíše na přítěž a že si studium zvolily jako východisko z nouze. Absolventka střední školy má totiž v současnosti ještě omezenější možnost získat zaměstnání než stejně starý chlapec. Jediným řešením se pro ni zdá být pokračování ve studiu - i za cenu, že bude blokovat místo někomu, kdo by měl pro daný obor lepší předpoklady, ovšem hovoří proti němu (například) horší maturitní vysvědčení. Mám dojem, že tady jde o klasický případ diskriminace naruby.

Výsledkem převahy ženského elementu na univerzitách je jejich pozvolné snižování na úroveň středoškolskou, kdy se více než zájem o obor a originalita myšlenek preferuje pečlivost a dochvilnost. Dívky bývají podstatně ochotnější strávit značnou část dne ve studovnách, snad i většině pedagogů tento stav vyhovuje. Upadá však zároveň společenská angažovanost studentů, mnohem větší důraz se klade na naplnění formálních požadavků než na celkový přehled. Problémem ovšem je otázka budoucího uplatnění těchto "akademiček". Ženská role ve společnosti se stále příliš neslučuje se soustavnou vědeckou činností, a proto jen velmi málo absolventek zůstává v oboru. Jejich studia tedy vlastně znamenala jen překlenutí kritického období mezi dosažením plnoletosti a sňatkem. Jak se to slučuje se smyslem vysokého školství, je ovšem otázka.

Jakub Grombíř