V nedávné době u nás proběhlo první kolo přijímacích zkoušek na střední školy a učiliště. Všechny střední školy, které končí maturitní zkouškou, a většina učebních oborů požadují jejich úspěšné absolvování. Děti, rodiče, učitelé, školské úřady, psychologové, ti všichni jsou zataženi do kolotoče přijímacích zkoušek. A co na problematiku přijímacích zkoušek říkají odborníci?
Nesplněné ambice rodičů
Především zde panuje jednoznačná shoda v pozitivním vnímání prodloužení docházky do základní školy. Podle odborníků jsou děti vycházející z devátých tříd mnohem vyzrálejší a mají větší představu o svém uplatnění, tudíž si snáze volí učební nebo studijní obor. V současné době jsou dětmi a jejich rodiči jednoznačně nejpreferovanější střední školy. Zde se ovšem může vyskytnout problém: Rodiče často promítají své vlastní ambice do dítěte a chtějí, aby jejich potomek za každou cenu ukončil studium maturitní zkouškou. „Ne vždy je tento cíl reálný. Někteří rodiče samozřejmě zhodnotí situaci svého dítěte naprosto realisticky, zvolí vhodný učební obor, kde využije nejsilnější stránky své osobnosti. Někteří rodiče ale tuto situaci tak objektivně posoudit nedokáží,“ říká Eva Klasová. Odborníci před tímto postupem důrazně varují, protože v praxi končí většinou záškoláctvím, k němuž studenti utíkají před nenáviděnou školou.
Střední vedou
Ačkoli převažuje zájem o střední školy, v současné době je na trhu práce výrazný nedostatek pracovníků, kteří jsou vyučení. „Samozřejmě za několik let nemusí být tato situace stejná, protože postupně může vyučených lidí ubývat. Naopak, čím vyšší vzdělání má žák, tím snáze se rekvalifikuje a dokáže se prosadit na trhu práce. Není to tedy zcela jednoznačné, ale v každém případě poslední dobou chybí odborníci, tedy lidé vyučení v řemeslu, které je náročnější a nedá se vykonávat bez vyučení,“ uvedla k této problematice Eva Klasová.
Obsah přijímací zkoušky je zcela v kompetenci příslušného ředitele školy, a záleží tedy na něm, jestli budou mít písemnou formu, podobu testu, slohové práce, talentové nebo praktické zkoušky. To ovšem nepostrádá určitý paradox, protože například na většinu středních zdravotních škol a sociálně zaměřených škol vůbec se dělají písemné přijímací zkoušky z českého jazyka a matematiky jako profilových předmětů, kdežto ústní pohovory neexistují vůbec. Široká veřejnost může jen tiše dumat nad tím, jestli by například osobní předpoklady pro tuto práci nebyly o něco důležitější než trojčlenka…
Co když ne
Pokud se dítě na školu nedostane, může podat odvolání: „Ze zákona buď zletilí žáci nebo jejich zákonní zástupci mohou podat odvolání proti rozhodnutí ředitele školy v zákonné lhůtě osmi dnů a v zákonné lhůtě třiceti dnů nadřízený orgán rozhodne. Buď tedy může o přijetí rozhodnout škola, nebo ve většině případů postupuje rozhodnutí školskému úřadu a ten rozhoduje na základě argumentů rodičů, případně zletilých žáků.“ (Eva Klasová)
Existuje samozřejmě i druhé kolo přijímacích zkoušek na státní školy, které mohou studenti absolvovat. Pokud ani tady neuspějí, jsou poslední šancí seznamy volných míst na středních školách, které vydávají příslušné školské úřady společně s úřady práce, a děti se tedy mohou pokusit získat místo zde: „Pokud dítě udělalo úspěšně zkoušky na jiný typ školy, většinou jsou mu přijímačky odpuštěny. Tím odpadá v pořadí již třetí „zkouškový“ stres. Když děti neuspějí na žádném studijním oboru, nabízí se široké spektrum učebních oborů. O některé je obrovský zájem, v současné době je to především profese kadeřnice, aranžérky, číšnice. U chlapců pak autoopravář, autoelektrikář. Potom jsou samozřejmě obory, které zůstávají nenaplněné, i když umožňují velmi dobré uplatnění. To je třeba práce šičky, švadleny, krejčové. Z chlapeckých pak zedník, klempíř, pokrývač, instalatér. Všechny děti tedy mají možnost studovat dále na střední škole (počítaje v to i učiliště), protože kapacita středních škol v současné době výrazným způsobem převyšuje počet dětí vycházejících z devátých tříd.“ (Eva Klasová)
Použité zdroje:
Učitelské noviny – ročník 1997, 1998, 1999
Rozhovor s PaedDr. Evou Klasovou
Rozhovor s PhDr. Vlastou Hořánkovou
0 komentářů:
Okomentovat