O přijímacích zkouškách, prodloužené povinné školní docházce, znevýhodňování dětí u přijímacích zkoušek na základě prospěchu,o problému víceletých gymnáziích…
Jaký dopad mají přijímací zkoušky na dětskou psychiku?
V každém případě jsou zkoušky pro tuto skupinu dětí značnou zátěžovou situací, protože se musí vyrovnávat s velkými nároky. Jde zde o to, zda budou přijaty na další školu, či nebudou. Zda budou pokračovat nebo ne. Hraje tady roli celá řada okolností, protože nejde jenom o vlastní přijímací zkoušky. Významnou roli hraje také postoj rodičů, kteří se často prostřednictvím dětí sami realizují a považují za věc prestiže, aby se jejich dítě dostalo na střední školu. Takže neúspěch u přijímacích zkoušek není až takové zklamání pro dítě jako pro rodiče.
Mnoho introvertních dětí selhává u písemných přijímacích zkoušek právě z důvodu neúnosné psychické zátěže. Existuje pro tyto děti nějaká jiná alternativa, například ústní pohovor apod.?
Zatím nic takového možné není, i když je přijímací řízení v kompetenci ředitele příslušné školy. Tento problém se zatím zohledňuje u dětí se specifickými poruchami učení, kde jsou jisté alternativy možné. Pokud dítě má osobnostní problémy, musí bohužel projít celým systémem přijímacího řízení. Je pouze možné, aby základní škola v rámci přihlášky napsala, že dítě je takové a takové, anebo dítě může podstoupit psychologické vyšetření a škola potom posílá vyjádření o tom, že dítě má dostatečné předpoklady ke studiu, ale může selhat právě z osobnostních předpokladů.
Jak ovlivnila přístup ke středním školám o rok delší docházka na základní školu?
Tento posun je opravdu znát. Děti přicházejí do středních škol mnohem zralejší po psychické stránce. Když odcházely z osmého ročníku ve čtrnácti letech, měly značné problémy s adaptací na nové školní podmínky a často měly daleko horší prospěch. Pokud nyní děti vycházejí z devátých tříd, jejich větší zralost je patrná. Je to vnímáno jako pozitivní posun z hlediska rozhodování a i z hlediska další profesní orientace je jejich přístup rozhodně zodpovědnější než ve čtrnácti letech.
Jak se díváte na zvýhodňování či znevýhodňování dětí při přijímacích zkouškách na základě jejich dosavadního prospěchu na základní škole?
Pokud se k přijímacím zkouškám připočítává prospěch ze základní školy, může to být vnímáno spíše jako zvýhodnění. Tyto děti jsou totiž většinou velice zodpovědné, pečlivé a svědomité, a pokud je zde rozumný přístup učitelů, jsou školou hodnoceny poměrně dobře. Může to tedy znamenat určité zvýhodnění. Problém je v tom, že klasifikace na jedné škole není totéž co klasifikace na škole druhé.
Preferuje se v současné době studium na středních školách nebo spíše na učilištích?
Daleko větší zájem je samozřejmě o střední školy. Bohužel právě z tohoto důvodu se snižuje kvalita přijímaných žáků. Děti, které by měly pokračovat na učilištích, pokračují na středních školách nebo i na gymnáziích, a protože samozřejmě nepostačují požadavkům dané školy, zaznamenávají tady větší počet „odpadlých“ studentů.
Jak vidíte problematiku víceletých gymnázií, je studium na nich pro děti motivací nebo spíše demotivací?
To je velice individuální. Nemohu říci obecně, že by studium na víceletých gymnáziích všechny děti motivovalo nebo demotivovalo. Velmi záleží na přístupu ke konkrétnímu dítěti. Je pravda, že řada dětí navštěvujících víceletá gymnázia to bere jako prestiž, kterou se odlišují od ostatních, a mnohdy se díky tomuto faktoru u nich objevují časté výchovné problémy. Je tedy problém i v tom, že děti, které stráví osm let na gymnáziu známém jako elitní škola, mají tendence tyto názory přejímat a často zde dochází k narušení charakterových vlastností.
Konkrétně…?
Konkrétně pocity nadřazenosti, přehlížení žáků ze základních škol, přidružuje se i vyžadování větší pozornosti a výhod.
V současné době značně stoupá obliba alternativního školství. Jsou podle vašeho názoru tyto školy schopny připravit žáky stejně kvalitně na studium střední školy jako běžné školy s pevnými osnovami?
Alternativní školství má v každém případě řadu předností a výhod. Výhodou je, že děti se ve škole tohoto typu cítí velice dobře, protože styl výuky je nenáročný a pozvolný. Děti mají většinou velkou motivaci podávat lepší výkon a i forma výuky v blocích má své opodstatnění. Příprava na střední školu by měla být stejná jako na ZŠ.
Pokud dítě úspěšně absolvuje přijímací zkoušky, objevuje se v některých případech problém s adaptací dítěte na podmínky internátu…
Některé děti nejsou ani v patnácti letech natolik zralé, aby pro ně pobyt na internátu neznamenal zátěžovou situaci, a navíc k tomu často přistupuje fixace na rodiče a rodinu. Z tohoto hlediska je potom vhodnější volit obtížnější dojíždění. Ne každý internát je ovšem stejný. Někdy má spíše rodinnou formu, přístup vychovatelů k dětem je optimální a studenti mají možnost obrátit se na vychovatele se svými problémy. Bohužel ale také v současné době narůstá šikanování ze strany dětí. S tím mají problémy především introvertní děti, které se neumí bránit.
Hodně se také mluví o zvyšujících se tendencích dětí, které přejdou na střední školy či učiliště, vyzkoušet alkohol, záškoláctví, drogy…
Většinou tady ta tendence je, ale to je závislé na podmínkách dané školy, pokud umožní nějakou mimoškolní aktivitu. Jsou školy, které poskytují širokou nabídku volitelných předmětů a pro jejich studenty se pak drogy atd. stávají jakoby okrajovou záležitostí. Samozřejmě to také závisí na přístupu jednotlivých profesorů ke studentům, kteří se s drogou setkají.
Jaké jsou v této oblasti rozdíly mezi středními školami a učilišti?
Co se týká absencí a drog, mají problémy jak střední odborné školy, tak učiliště. Problém se v poněkud menším měřítku týká i gymnázií. Na učilištích to často bývá právě absence. Většinou to bývá z důvodu nevyhovujícího oboru, kdy studenti mají tendenci nechodit na praxe nebo některé předměty.
0 komentářů:
Okomentovat