Přestože diskuse věnovaná budoucím maturitám ve své podstatě skončila, jasno doposud není ani ve strategii volby jednotlivých maturitních testů. Některé testy jsou totiž navrhovány jako kriteriální (, jiné zase jako rozlišovací či srovnávací. Další příspěvek k diskusi o nových českých maturitách. Přestože diskuse věnovaná budoucím maturitám ve své podstatě skončila, jasno doposud není ani ve strategii volby jednotlivých maturitních testů. Některé testy jsou totiž navrhovány jako kriteriální (criterion-referenced), jiné zase jako rozlišovací či srovnávací (norm-referenced). V prvé variantě stát pouze sdělí žákům maturujícím na úrovni B, zda prospěli nebo neprospěli, zatímco školákům maturujícím na úrovni A s pomocí srovnávacího testu napíše do maturitního vysvědčení procento jejich úspěšného řešení testu. To ovšem není dost dobře možné, protože u tohoto typu maturitního testu nelze uvést pouze procento individuální úspěšnosti žáka, ale jeho testový výkon by bylo nutné uvést do vztahu k výsledkům ostatních maturujících žáků na této úrovni obtížnosti. Každá varianta testu (A i B) by tedy byla hodnocena poněkud jiným způsobem.
Snad největším nedostatkem novelizovaného návrhu reformy maturitní zkoušky je skutečnost, že postuláty Nové maturity II (kromě předmětového katalogu z českého jazyka) nejsou koncipovány ve variantách možných řešení. Jako by varianty ani neexistovaly, jako by byla jen jedna „správná“ cesta k cíli. Zkušenosti z předcházejících let s transformací naší společnosti poměrně jasně dokumentují skutečnost, že argumenty typu „nezdržujte proces naší transformace, máme málo času na diskuzi“ vedly k řadě sporných rozhodnutí, jejichž plody sklízíme v posledních několika letech.
Zatímco předmětové katalogy cílových požadavků pro jednotlivé cizí jazyky jsou zjevně nejméně kontroverzní částí návrhu, velmi problematickou oblastí je „předmět“, označovaný jako občanský a společenskovědní základ (OSZ).
U většiny předmětových katalogů pro oblast cizích jazyků je totiž možné navázat na řadu cizojazyčných testů, které jsou na našich středních školách již zcela běžně užívány. Z deklarované předmětové struktury však mírně vybočuje jen maturitní zkouška z „občanského a společenskovědního základu“, která svým rozsahem vyvolává asociace s Michelangelem Buonnarrottim, Leonardem da Vinci a některými francouzskými encyklopedisty. Předmětový katalog má jen velmi volnou vazbu na vyučovací předměty, jako je občanská nauka či základy společenských věd. Bude nesporně zajímavé, kolik maturantů dá raději přednost povinně volitelnému předmětu OSZ před matematikou. Oba jsou totiž pro mnohé studenty za daného stavu stejně lákavé a přitažlivé. Matematika svou náročností a OSZ svou bohatostí témat a michelangelovsky rozmáchlým spektrem sedmi vědních oborů (psychologie, sociologie, politologie, právo, ekonomie, filosofie, etika), které by měl žák zvládnout, přestože jejich výuce je na mnoha středních školách věnováno minimum času.
Bohatost volby mezi dvěma povinně volitelnými předměty ocení zejména žáci většiny středních technických škol, protože mohou uniknout před úlohami ze stereometrie do takových oblastí jako je právní ochrana občanů, deficit státního rozpočtu a státní dluh nebo se zabývat problematikou Pavlovova reflexního oblouku či Descartesovou Rozpravou o metodě. A kdyby si přece jenom nevybrali, mají ještě 959 kombinací předmětů a úrovní obtížnosti, která je zcela dostačující k tomu, aby vyhověla drtivé většině žáků. Autoři předmětového katalogu určeného pro ověřování občanského a společenskovědního základu do jisté míry na jedné straně sami upozorňují na nutnost značného posílení časové dotace při výuce základů společenských věd, občanské výchovy nebo občanské nauky. Na druhé straně si stejně tak ovšem uvědomují, že není příliš pravděpodobné, že by se v budoucnu počet vyučovacích hodin tohoto předmětu zvýšil. To je tedy opravdu oříšek. Ono to ve své teoretické podstatě vlastně jde, i když to v reálném životě středních škol tak trochu nepůjde.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat