Často diskutovaným problémem je otázka dlouhodobějšího vlivu programů primární prevence závislostí na základních a středních školách. Do jaké míry jsou tyto preventivní programy schopny ovlivnit chování a vztah mladých lidí k drogám v průběhu jejich studia? Diskuse o nejrůznějších formách drogové závislosti a vlivu drog jednak vyvolává u mnoha vrstevníků nejen zvýšený zájem o tuto oblast, ale je často provázena snahou o získání odpovídajících zkušeností, které jsou integrální součástí hledání hodnotové orientace a osobnostní zrání.
Informační programy
Cílem informačních programů, které byly rozvíjeny na počátku 90.let, bylo zejména poskytování přesných a objektivních informací o drogách a jejich účincích. Zvolená strategie zahrnuje zejména mediální kampaně, letáky, plakáty, brožury a semináře pro mládež, rodiče a širší veřejnost. V dalších letech ovšem došlo k částečné změně strategie. V informačních programech bylo více zdůrazňováno vysoké riziko zdravotního poškození a psychologické závislosti na drogách. Změna informační strategie v protidrogové kampani tak reagovala na skutečnost, že řada odborníků dala přednost propagačním materiálům vyvolávajícím strach z užívání drog, neboť mladí lidé objektivní informace o drogách podceňovali. Varování před negativním vlivem nabídky cigaret a alkoholu na postoje k těmto drogám mělo kupodivu za následek posílení odolnosti mladých lidí vůči těmto oficiálně tolerovaným drogám. Řada školáků při odchodu ze základní školy měla sice negativní postoje ke kouření, ty se ovšem velmi brzy změnily po příchodu na střední školu, kde manipulaci a tlaku vrstevníků podlehli zejména mladiství s nízkým sebehodnocením.
Vzdělávací programy protidrogové prevence
Preventivní školní programy se snaží u žáků posilovat nejen jejich zdravý životní styl, ale i rozvíjet řadu schopností, které jim umožňují odolávat negativnímu vlivu okolního prostředí. Rozvíjeny jsou zejména programy orientované na rozhodování, schopnost řešit problémové situace, komunikační dovednosti a na schopnost odolávat tlaku vrstevníků. Není příliš udivující, že preventivní programy někdy pomáhají žákům spíše v oblasti jejich další profesní orientace, než v oblasti primární prevence závislostí, na které byly původně zaměřeny. Americký psycholog John Moskowitz (1999) však přesto na základě analýzy více než 100 školních programů primární prevence uvádí, že "v protidrogové prevenci jsou vzdělávací programy většinou velmi neefektivní." V řadě případů jsou potom peer programy na školách místem, kde mladiství nalézají řadu obdobně orientovaných vrstevníků, kteří skupinově experimentují s různými drogami, inklinují k patologickému hráčství nebo k antisociálním projevům či delinkventnímu chování. U adolescentní mládeže se zvýšeným rizikem sociálního a zdravotního ohrožení, která již drogy užívá a selhává ve škole, je vysoce účinné spíše nabízení pozitivních alternativ spojených s rozvojem osobních zájmů.
Alternativní programy protidrogové prevence
Jednou z možných alternativ účinné prevence je zapojení mladých lidí do řady individuálních a skupinových aktivit, které jim umožňují rozvíjet řadu manuálních nebo sociálních dovedností. Většina dosavadních programů preventivní péče je bohužel charakterizována především krátkodobým preventivně orientovaným přístupem a ačkoliv většina z nich pomáhá řešit parciální problémy dětí ohrožených alkoholismem a drogovou závislostí rodičů, ve většině případů jsou neúčinné v řešení rodinné situace jako celku. Systematické intervenční programy primární prevence u žáků plní ovšem řadu dalších podpůrných funkcí, neboť vedou k zvýšení jejich sebevědomí, asertivního chování, zlepšení sociálních postojů a kvality vztahu rodič-žák-učitel. Podpůrné intervenční programy rozvíjejí takové kompetence žáků jako jsou: (a) kognitivní schopnosti uplatňované v oblasti rozhodovacích procesů dětí, (b) sebevědomí a (c) skupinové hodnocení, přičemž vyšší míru efektivity zjevně vykazují preventivní programy, v nichž jsou mladiství aktivně zapojeni do vlastního plánování, řízení a hodnocení programů preventivní péče. Intervenční programy vedou stejně tak k zvýšení pozitivní vrstevnické kohezivity v jednotlivých skupinách pubescentů, ale i k integraci sociálně odmítaných a rizikových dětí do jednotlivých třídních kolektivů. To není zrovna málo.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat