S dnešní čtyřmilionovou Litvou nás bohužel spojuje spíše minulost než přítomnost. Svatý Vojtěch, jednooký Jan Žižka v bitvě u Grűnnwaldu (Kaunasu) a litevská knížata podporující české utrakvisty. Jeden z nich se málem stal českým králem. Ti všichni, spolu s Vladimírem Kőrnerem, stáli na začátku našich společných dějin.
V posledních letech se ovšem litevská vláda daleko více zaměřila na reformu středoškolského vzdělávání než u nás. Zatímco v Česku probíhají již pátým rokem nekonečné diskuse o podobě státních maturit, běží státní maturity na litevských středních školách na plné obrátky. Bez velkých emocí, kraválů, pokusů a omylů byla zavedena v roce 1998 nejprve státní maturita z dějepisu a matematiky, od roku 1999 pak z litevštiny, cizích jazyků, biologie, chemie a fyziky. Žáci na litevských středních školách konají maturitu, stejně jako u nás, z 5 předmětů. Povinné předměty jsou: litevština, matematika a jeden cizí jazyk (angličtina, francouzština, němčina, ruština). Nabídka volitelných předmětů je velmi široká: němčina, francouzština, angličtina a ruština, běloruština, ruština, polština; fyzika, chemie, biologie, informační technologie, hudební teorie, dějiny umění, dějepis a zeměpis.
Litevské ministerstvo školství ovšem hned na počátku zvolilo daleko citlivější a promyšlenější strategii, při které jí vedla ruku nejen politická moudrost a prozíravost, ale především zdravý rozum. Litevští učitelé středních škol ani jejich maturanti už dávno nejsou pobaltští pohané, aby bylo nutné jim vyhrožovat státní maturitou jako moderní křížovou výpravou proti negramotnosti a lenosti, ani nebyli zastrašováni žádnými imperativními hesly ve stylu našeho českého “Státní maturita do každé české střední školy” nebo “Povinná státní maturita pro všechny už v roce 2002”.
Státní maturitní zkoušky byly totiž od samého počátku zaváděny do systému sekundárního vzdělávání jednak postupně a především nejsou pro litevské středoškoláky vůbec povinné. Státní úředníci ve Vilniusu se totiž nesnaží za každou cenu otestovat všechny maturanty a hodnotit jejich gramotnost, ale respektují jejich právo svobodné volby. To spočívá především v možnosti ukončit střední školu pouze školní maturitní zkouškou podle stávajících pravidel. Absolvent školní maturity pak získá závěrečné maturitní vysvědčení na úrovni B (basic level), které je podmínkou přijetí na vyšší odborné školy nebo předpokladem dalšího profesního uplatnění v mnoha oborech litevské společnosti.
Jestliže ovšem maturant hodlá pokračovat ve studiu na některé z litevských vysokých škol, musí absolvovat “státní” nebo “externí” maturitní zkoušku na podstatně vyšší úrovni obtížnosti (A – advanced level). Na všech litevských vysokých škol je totiž pro přijetí uchazečů výběrovým kritériem zejména úspěšné absolvování státních nebo externích maturitních zkoušek, stejně jako i průměr jeho známek v posledním ročníku středoškolského studia. V dalších letech se má dokonce počet povinných maturitních předmětů snížit na úkor volitelných předmětů. Povinným maturitním předmětem zůstane jen litevština jako mateřský jazyk na litevských školách nebo jako státní jazyk na běloruských, ruských a polských středních školách, kterou bude maturant povinen skládat jen na základní úrovni (B).
Úroveň obtížnosti maturitní zkoušky si každý žák volí až v druhém pololetí posledního ročníku (na počátku února), takže má dostatek času na kvalitní přípravu. Čas, vymezený na přípravu ke státním nebo externím maturitám, je ovšem jen zčásti zahrnut do učebního plánu. Doplňková cvičení z některých předmětů, která připravují kandidáty na státní a externí zkoušky jsou výhradně dobrovolné a mají povahu volitelných předmětů nebo nepovinných seminářů. Státní a externí maturitní zkoušky jsou totiž skutečně v mnoha směrech velmi náročné, jinak by je totiž vysoké školy ani nerespektovaly. Jestliže si je ale maturant zvolí, je to výhradně jeho osobní volba a odpovědnost, ke které není v žádném případě nikým nucen. Maturitní zkouška je totiž také zkouškou zralosti a neposlední řadě i zkouškou dospělosti. Na to se velmi často zapomíná. Stejně tak není příliš překvapivé, že poměrně vysoké procento maturantů si dobrovolně volí co možná nejširší spektrum maturitních předmětů, které jim umožní bezproblémový vstup na zvolený typ vysoké školy. “Státní” maturitní zkoušky zpracovává a vyhodnocuje Národní examinační centrum ve Vilniusu, “externí” maturitní zkoušky pro úroveň A pak zadávají a hodnotí sami učitelé středních škol pod vedením místních examinačních center. Školní maturitu zadávají a hodnotí jednotlivé maturitní komise na středních školách. U většiny odborných středních škol je kromě externí zkoušky součástí závěrečných zkoušek i odborná zkouška, kterou kandidát musí vykonat před státními nebo externími maturitami počátkem března.
Školní maturitní zkoušky jsou bezesporu levnější a jejich výsledky jsou známy téměř okamžitě. Absolvent školní maturitní zkoušky se ovšem také může přihlásit na vysokou školu. Musí však vykonat z jednoho předmětu i několik zkoušek, aby dosáhl přijetí. Každá universita si totiž sama určuje obsah a formu svých přijímacích zkoušek, a absolvent střední školy, který maturoval pouze na základní úrovni B je tak nucen vykonat například z matematiky tolik různých zkoušek, podle toho na kolik universit se přihlásil. Výhodou státních a externích maturitních zkoušek, které mají povahu srovnávacích testů, je na druhé straně jejich vysoká objektivita, spolehlivost a diskriminační schopnost odpovídající představám většiny litevských vysokých škol. Laba diena, Lietuva! Atleiskite, mēs kiek pavelavaute. No nazdar, Litvo! Trochu jsme se za vámi opozdili.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat