Antonín Mezera: Ako sa maturuje na Slovensku?

Od rozdělení Československa se struktura našeho školství od slovenského doposud příliš nevzdálila. Slovenské střední školství stejně jako u nás sní svůj dlouholetý sen o státních maturitách. Mnozí učitelé a budoucí maturanti však stejně tak sní svůj krásný sen o tom, že státní maturity na slovenských školách nikdy nebudou. Je jen otázkou času, komu se jeho sen opravdu vyplní. Konzervativci i reformisté si všude věří naprosto stejně.

Prozatím však závěrečná maturitná zkúška na Slovensku slouží stejným účelům jako v Česku. Má podobu jakési imaginární “čepičky” ukončující léta “malin nezralých”, ale i několikaletého studia slovenských žáků na středních školách. Pro mnohé je však nutnou "vstupenkou” k vyššímu odbornému či vysokoškolskému vzdělávání. Výjimku tvoří pouze slovenské vyšší umělecké školy, kde maturitní zkouška není - naštěstí pro umělecké obory a umění samotné - podmínkou přijetí k dalšímu studiu. Argumenty pro zavedení státních maturitních zkoušek jsou na Slovensku stejné: zvýšení objektivity současné maturity a vstup do vyspělé západní Evropy. Dosavadní systém hodnocení výsledků sekundárního vzdělávání je prý na slovenských školách stejně tak zatížen “lidským faktorem”. V tom se tedy slovenští učitelé příliš neliší od svých kolegů v Česku, Bangladéši nebo v Grónsku. Podobně i většina slovenských vysokých škol přestala považovat výsledky maturitních zkoušek za věrohodné a zvolila trnitou cestu vlastních přijímacích zkoušek.

Slovenská maturita má stále podobu školní písemné a ústní zkoušky, ale státním orgánům a některým reformním učitelům se to řadu let hrubě nelíbí. Slovenské ministerstvo školstva ovšem přistoupilo k reformě středního školství přibližně se stejnou razancí jako v českých zemích. Na vzdělávacích standardech se intenzivně pracuje již více než deset let. Některé z nich již byly dokonce vydány, ale bohužel jde velmi často jen o jinou podobu stávajících osnov. V první fázi reformního hnutí byla zvolena metoda “jít na to od lesa”, a tak byly vytvořeny standardy pro druhý stupeň základní školy. Příliš to středním školám nepomohlo, na vývoji vzdělávacích standardů pro střední školy se proto usilovně bádá - a čas běží. Nejvíce pokročila příprava standardů pro všeobecně vzdělávací předměty, ale současně byly zahájeny práce na přípravě státní maturitní zkoušky. Na rozdíl od Česka se ale postupuje metodou “zdola nahoru”. Reformní iniciativy totiž vyšly ze strany některých ředitelů bratislavských gymnasií a představitelů slovenské asociace učitelů cizích jazyků. Část reformních středních škol pak úzce spolupracuje se soukromou společností EXAM, která se obdobně jako české SCIO specializuje na vývoj testů pro základní a střední školy. Slovenským sondám Maturant se ovšem na Slovensku říká ryze slovensky - “Monitor”. V kraji pod Tatrami se ovšem hodně sází na dobrovolnost a strategie zavádění nových maturit je daleko méně direktivní než v české kotlině. Snad proto se také na středních školách méně stávkuje, bojkotuje a reptá. Ve školním roce 1998/99 dobrovolně vykonalo první centrálně zadávané státní maturitní testy 6000 maturantů z 84 slovenských gymnasií. Výsledky jsou velmi zajímavé, protože podle nového modelu maturitní zkoušky si přibližně 3000 žáků zvolilo státní maturitu ze slovenštiny, stejný počet zvolilo státní testy z matematiky a zhruba 1000 maturantů se přihlásilo ke státní maturitě z anglického jazyka. Postupně se má nabídka maturitních testů rozšířit i na další maturitní předměty. Časovým horizontem zavedení nového modelu maturitní zkoušky je rok 2001 – 2003.

Zabloudí-li nyní český maturant na Slovensko a má-li při přejezdu hranic zavřené oči, téměř nepozná, jestli maturuje na Slovensku nebo v Česku. Jen pro mnohé české středoškoláky zní některá slovenská slova jako je ťava, gombík či bocian daleko více cize než před deseti lety. Závěrečnou maturitní zkoušku totiž skládají slovenští maturanti velmi podobným způsobem. Maturita ze čtyř předmětů pak obsahuje

• písemnou a ústní zkoušku z mateřského jazyka a literatury (slovenština, maďarština
• ústní zkoušku z matematiky nebo z jednoho cizího jazyka
• ústní zkoušku ze dvou povinně volitelných předmětů

Písemnou zkoušku maturanti konají po ukončení prvního pololetí posledního ročníku střední školy, ústní zkoušky pak probíhají po ukončení příslušného školního roku. Váha je přikládána také závěrečné ročníkové práci. Maturitní zkouška je povinná pro všechny žáky gymnasií jen z mateřského jazyka a literatury. Výběr ostatních povinně volitelných předmětů je ponechán na rozhodnutí samotného kandidáta a řídí se zpravidla jeho profesionální orientací a stanovenými předměty přijímacího řízení na vysokých školách. Matematika kupodivu není povinným maturitním předmětem. Lze si ji ale zvolit jako druhý maturitní předmět. Povinná matematika je pouze na školách s matematickým zaměřením. Na školách s matematicko-fyzikálním zaměřením vykoná maturant povinně ústní zkoušku z matematiky nebo fyziky, na školách se zaměřením na informační technologie je konána ústní zkoušku z matematiky nebo zkouška z aplikovaných předmětů, jako programování nebo výpočetní systémy. Volitelnost matematiky vychází z faktu, že na většině vysokých škol není přijímací zkouška z matematiky vyžadována. Mezi volitelné maturitní předměty ovšem nepatří jen předměty akademické. Žák střední školy může v podstatě vykonat maturitní zkoušku z jakéhokoli předmětu kromě tělocviku, pokud týdenní hodinová dotace maturitního předmětu byla alespoň 6 vyučovacích hodin, přičemž do týdenní hodinové dotace lze zakalkulovat i volitelné semináře a praktická cvičení.

Na Slovensku neexistují a dokonce ani nejsou plánovány dvě úrovně státní maturity. Toto téma není kupodivu ani předmětem jakékoli veřejné diskuse nebo živých debat. Je to prostě už jiný kraj s jinými mravy. Písemné zkoušky z mateřského jazyka a matematiky stále navrhuje a hodnotí předmětový učitel. Známka “nedostatečná” musí být ovšem konzultována se zástupcem maturitní komise a jeho asistentem. Výsledky jsou maturantům oznámeny týden před zahájením ústní maturitní zkoušky. Obdobně i výslednou známku stále navrhuje učitel daného maturitního předmětu, musí ji ovšem odsouhlasit maturitní komise kolektivní aklamací. Na maturitním vysvědčení se z daného předmětu zaskví pouze jediná výsledná známka. Pokud kandidát neuspěje v písemné části, musí v opravném termínu opakovat obě části maturitní zkoušky. Není právě nemoudré, že při hodnocení kandidátů posuzuje maturitní komise i výsledky celého jejich studia na střední škole.

Při přijímacím řízení na vysokou školu stále hrají významnou úlohu známky, které získal uchazeč u maturity. Váha kolísá mezi 10 – 25 procenty. Některé výběrové vysoké školy ovšem kladou zvýšený důraz na výsledky z vlastních přijímacích testů (např. lékařské a některé ekonomické obory). Do určitých vysokoškolských oborů jsou ovšem uchazeči přijímáni jen na základě školního průměru, dosaženého během středoškolského studia nebo na základě průměru známek v maturitním vysvědčení. Tato kritéria platí většinou pro technické vysoké školy, které si příliš nevybírají. V řadě případů je absolventům střední školy, kteří nebyli přijati vzhledem k vysokému průměru známek na maturitním vysvědčení, nabídnuta možnost vykonat samostatnou přijímací zkoušku. Tímto způsobem je 80 % uchazečů přijato bez přijímacích zkoušek jen na základě dobrého školního průměru ze střední školy a 20% míst je rezervováno pro absolventy, kteří úspěšně složili přijímací zkoušky. Učit se tedy vyplácí nejen k maturitě, ale i po celou dobu studia na střední škole. Vladimír Iljič Lenin by byl šťastný jako blecha v kožichu. Po těch bouřlivých dobách před jedenácti lety po něm zbylo alespoň okřídlené heslo: učit se, učit se a učit se.

Antonín Mezera