Mgr. Roupec: "Jakákoli reforma školství není myslitelná bez aktivního přispění učitelů." Ve čtvrtek 27. ledna odpoledne se sešli v kině Evald k dalšímu, již čtvrtému, kulatému stolu pořádanému v rámci projektu Výzva pro deset milionů teoretici i odborníci z praxe, aby probrali budoucnost, ale pochopitelně i minulost a současnost postavení učitele v naší společnosti a škole.
Hlavními hosty tentokrát byli: Mgr. Petr Roupec (náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy pro regionální školství), Mgr. František Morkes (vědecký pracovník Pedagogického muzea J. A. Komenského), Mgr. František Tomášek (předseda Asociace základních škol a ředitel Fakultní ZŠ v Brandýse nad Labem), PaedDr. Jaroslav Műllner (místopředseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství, v minulosti učitel a inspektor) a Prof. PaedDr. Jiří Kotásek, CSc. (vědecký pracovník Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK, mj. člen České komise UNESCO).
V úvodním bloku Mgr. Roupec připomněl, že jakákoli reforma školství není myslitelná bez aktivního přispění učitelů (a jejich kvalitní přípravy), a že všichni učitelé vykonávají stejně náročnou práci (jen s rozdílnými parametry a v různých podmínkách).
PaedDr. Műllner zdůraznil, že učitelé, aby mohli podávat očekávaný výkon, potřebují určitou stabilitu, nezávislost na politice, volnost výběru metod, profesní perspektivy (program dalšího vzdělávání) a oprávněné vědomí, že školství a vzdělávání patří mezi celospolečenské priority prvního řádu.
Mgr. Morkes užil analogie školství jako dopravního prostředku (automobilu či autobusu), mířícího do budoucnosti po prašné či asfaltové cestě, ve kterém má každý článek školského systému nějakou funkci. Tu svou (funkce historika) přirovnal ke zpětnému zrcátku (jiní vymýšlejí dopravní předpisy (zákony…), starají se o technický stav (ČŠI, ŠÚ…), doplňují palivo (peníze…), vozidlo řídí (MŠMT…), nebo jen tak pasivně sedí).
Prof. Kotásek hledal inspiraci pro přípravu učitelů u lékařů, kteří během studia navštěvují fakultní nemocnice, aby tak získali potřebnou praxi a dále skládají atestace (profesní růst, rozvoj lidských zdrojů). Poukázal na bolest v přípravě odborných učitelů, kteří mají mnohdy velmi nedostačující pedagogickou kvalifikaci.
Mgr. Tomášek upozornil, že učitel si musí být jist jak sám sebou, tak i společenským očekáváním. S tím se pojí jeho nezávislost. Aby takoví učitelé skutečně byli, je třeba změnit pregraduální přípravu učitelů na vysokých školách.
Dále se rozproudila živá debata, později i za přispění publika. Prof. Kotásek zmínil důležitost postavení učitele, které bude určeno reformou veřejné správy a navrhl založit pedagogickou komoru. Ozřejmil fázi asistenta učitele jako důležitý krok v profesní přípravě učitele, k jehož realizaci by měly napomoci pedagogické "laboratoře" při pedagogických fakultách (klinické či fakultní školy).
Mgr. Morkes všechny přítomné pozval na výlet do časů první republiky, kdy na platy učitelů a ředitelů ve značné míře připlácel (pochopitelně v Praze) pražský magistrát,vycházelo velké množství pedagogických časopisů, pořádaly se okresní i celostátní konference (s opravdu pedagogickým obsahem!) atd. "Kdeže loňské sněhy jsou…"
PaedDr. Műllner uvedl, že současná ekonomická situace ve školství je velmi neradostná. Platy učitelů jsou sice mírně vyšší než je celostátní průměr, avšak průměrný plat všech pracovníků ve školství je naopak nižší. Navíc ukazatel průměrného platu učitelů vztaženého k HDP na osobu nesnese srovnání se zeměmi EU.
Mgr. Tomášek doporučuje nehodnotit učitele podle počtu nastudovaných knih, ale podle dosahovaných výsledků v praxi, tzn. jak vyčtené poznatky dokáží uplatnit ve výuce. Aby škola fungovala jak má, je nutná spolupráce s rodiči. Na brandýsské škole se aplikuje např. při pohovorech a konzultacích, kterých se vždy účastní učitel, rodič i žák. Obecně je však zájem rodičů o spolupráci se školami zatím velmi malý.
Mgr. Roupec v závěru překvapivě prohlásil, že i když se během uplynulých deseti let ne vše zdařilo, naše školy jsou velmi dobře vybaveny, a obstojí i ve srovnání s vyspělými evropskými zeměmi.
Zazněl samozřejmě i požadavek na využití zahraničních zkušeností (např. morální kodex učitele (Švýcarsko)), výtka na adresu vysokých škol, které nereflektují společenskou realitu (požadavky nové doby, trhu práce apod.) a mnoho dalších podnětů. Další informace, včetně zkrácené verze podkladové studie Učitel - vůdčí aktér proměny školy můžete najít i v tištěných bulletinech "Výzvy", které vydává ÚIV a jsou distribuovány též jako příloha Učitelských novin a Veřejné správy.
Příští kulatý stůl na téma Kde leží příčiny problémů absolventů škol na pracovním trhu?" se uskuteční ve čtvrtek 10. února 2000 opět ve 14,00 hod. v kině Evald na Národní třídě 28 v Praze (poblíž obchodního domu TESCO (bývalý Máj)).
Petr Drahoš
0 komentářů:
Okomentovat