Proč se v zákulisí tří školských ústavů odehrál úřednický poker o totální kontrolu nad klíčovou zakázkou, kterou státní maturita bude? Po půl roce už lépe vidíme, jak to školští vašnostové myslí s demokratickou a profesionální přípravou obsahových změn ve výuce na gymnáziích, uměleckých a průmyslových školách a v učilištích.
Vyhlášená „všenárodní diskuse o vzdělávání“ probíhá zatím podle jejich scénáře. Médiím a občanské veřejnosti byla přidělena role ministrantů nebo kibiců. Je to vidět z řízených diskusí v učitelském týdeníku, z novinových rubrik stranících zájmovým skupinám, které jsou momentálně u vesla v ministerstvu školství, i z prvních kvazi-diskusních „fór“ zorganizovaných v Praze školskou správou. Profesionální a vědecky fundované rozbory, oponentury a polemiky k uvažovaným změnám včetně středního školství kopej špendlíčkem. Snad se prokopeš na několik výjimek. Důvod zjevné apatie a nedůvěry k ministerské výzvě je obecnější: Učitelstvem obchází strach, který se jmenuje existenciální úzkost z nezaměstnanosti. Z venkova je na pochodu do velkých měst. Ochromuje u pedagogů nápadnější názorovou osobnostní profilaci, svobodné používání vlastního kritického, nezávislého rozumu i profesionální zkušenosti. Vede je k opatrnosti, konformnosti a netečnosti. Jsou tu i další důvody neochoty ke skutečné diskusi: Řadoví kantoři, ale i někteří ředitelé škol a funkcionáři na okresní úrovni, mnozí rodiče zapojení v tzv. radách škol, a dokonce i bývalí vysocí funkcionáři ministerstva školství, kteří neprokázali „pružnost“ v přizpůsobování šlendriánům a byli proto z úřadu vytěsněni, vědí už několik let svoje. Na vlastní kůži zažili, co to znamená jít s novými školskými pány na led, i to, jak často jejich pracné a dobře promyšlené návrhy zametli někteří byrokrati pod koberec. Pamatují si „naivní“ kolegy, kteří se za svoji aktivitu a nebojácnost dočkali jako „potížisté“ existenčních postihů a nebo jiných represálií. Mohli by vyjmenovat ministerské mouřeníny, kteří jsou ochotni udělat kdejakou špinavou práci, často jen ze strachu o vlastní židli a před většími dráby nad nimi. Takto často v zárodku (dost podobně jako na normalizace ) se dusí ve školství jen poctivostí motivovaná iniciativa, kontroverzní názory a eliminují se lidé, kteří jsou nepohodlní nebo jen vyčuhují z průměru. Už přesněji víme, proč zatím přikyvovací a naorganizovaný kurs „všenárodní diskuse“ se udržuje v mantinelech, které stanovují vládnoucí školští lobbisté? Jde o jen dočasný nebo o trvale „inovovaný“ školský establishement? Bůh ví, jak má být za takových poměrů dosaženo „všenárodní dohody“ o vzdělávání, když kdejací kostlivci z karmelitských šuplat a skříní, jejich příbuzní a kamarádi, prodělali pohádkovou reinkarnaci. Tajné šamanské tance i s lidskými obětmi a rituálními úlitbami ale pokračují. Mají řadu scénářů a herců. Nás zajímají ty kolem centrálního tématu - „státní maturity“.
Položme pár dalších otázek a všimněme si jednoho alarmujícího příkladu za všechny: Proč se asi před koncem minulého roku v zákulisí tří školských ústavů odehrál úřednický poker o totální kontrolu nad klíčovou státní zakázkou, kterou státní maturita bude? Proč jej ředitelé Výzkumného ústavu pedagogického (VÚP) a Výzkumného ústavu odborného školství (VÚOŠ) prohráli a „hru“ vzdali ve prospěch ambiciózního ředitele Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV), ačkoli jen do jejich kompetence (i podle statutů ústavů) obrovské obsahové změny s maturitou související patřily? Proč ředitel VÚP „organizační změnou“ hodil přes palubu svůj vyškolený, zapracovaný a nákladně technicky zabezpečený odborný tým soustředěný v Centru pro hodnocení výsledků ve vzdělávání? Proč bez rozumného důvodu zlikvidoval toto výkonné a fungující zařízení určené prozíravě už bývalou vládou pro měření kvality výstupů (tzv. evaluaci) v celém českém školství a nikoliv jen pro přípravou maturitních testů? Proč „svoje“ lidi, nyní nově nezaměstnané, předhodil bez skrupulí na pospas „kádrové selekci“ ÚIV ? Jaké jsou skutečné důvody zákulisních „dohod a smluv o spolupráci“ ředitelů tří státních institucí , kteří tuto reorganizaci podnítili, a z hlediska pracovního práva sotva budou úplně v pořádku? Kdo takovou ryze účelovou administrativní „reorganizací“ neodpovědně a nemravně ohrozil všechny termíny přípravy (např. tzv. katalogů maturitních předmětů) a zavinil nejspíše velké finanční ztráty při plnění státní objednávky?
Předpokládejme, že školským vašnostům se nejspíše nelíbilo, že zmetkovitost Sondy Maturant s řadu neshod z hlediska jakosti odhalila i doložitelná analytická čipernost a zdatnost odborníků VÚP v jeho Centru pro hodnocení výsledků ve vzdělávání. Centrum z hlediska metodiky kontroly jakosti ovšem správně zafungovalo i jako funkční zpětná vazba, i jako zdravě konkurenční prostředí, i tím, že nasadilo vysoký standard kvality odborné vědecké práce. Vadilo to nejvíce jen šéfovi ÚIV? Sotva. Přesto se propůjčil k divné hře již dříve. Ačkoli původně ručil jen za logistiku, technicko- organizační zázemí experimentu, od počátku si přisvojoval role garanta projektu Sonda Maturant, vykladače koncepce i zadavatele zakázek ( viz např. Učitelské noviny a Lidové noviny). Neškodily tyto jeho ambice experimentu od počátku ? Není také jeho vinou, že sonda nakonec skončila jako Lazar na invalidním vozíku? Když odborné pracoviště ve VÚP loni zpochybnilo i „logistiku“ ÚIV a když jeho detailní položková analýza testů objevila ve vyhodnocování testů ÚIV sérii chyb, které zkreslily výsledky testování, došlo místo ocenění výsledků práce Centra k „organizačnímu“ opatření, které znamená rozmetání a likvidaci celého nepohodlného týmu. Je zjevné, že o tom rozhodoval mnohem vyšší pán, než ředitelé resortních ústavů. Smutně proslulý náměstek ministra pro základní a střední školství? Sám ministr? Kolik je asi dalších ještě neznámých, hlavně personálních averzí, které mohly vést k odvetě?! Je to další projev klientelismu ( deformuje a často paralyzuje kompetentní rozhodování školské správy už po řadu let) nebo je to obecnější projev neefektivnosti a marasmu státní školské byrokracie?
Utrmácený pedagog Našinec se nad tím jen ušklíbne, cizinci ale nevycházejí z úžasu. Bylo na spadnutí, že zahraniční projekt, získaný pro české školství původně jen zásluhou a iniciativou dnes už bývalého šéfa Centra VÚP, plánuje holandská strana financovat v řádech milionů a chce se aktivně podílet na supervizi přípravy státní maturity. (Jak se to asi líbí vašnostům, že někdo cizí jim chce koukat na prsty a pod pokličku?) Nekompromitují nepředvídatelné ministerské veletoče věrohodnost a kompetentnost jiných kvalitních státních úředníků jen proto, že jeden vašnosta má jako priority jiné starosti ? Ty svoje soukromnicky interní, lobbistické a provinciální? Nyní rozhodl, že příprava státní maturity bude už jen pod střechou ÚIV. Odpovědnost za přípravu nepřevezme ovšem potížista a šťoural z VÚP, ale žena bývalého ministra… (Další „nepříjemnosti“ tím budou vyloučeny? Jak asi?) Řekněte, není to čecháčkovsky mazané? Malér, který už před půl rokem vyžadoval korektní, profesionální řešení, je zase spláchnutý skoro po švejkovsku. Z nouze se udělala ctnost! Nikdo chybu nepřiznal. Podle zásady, když nevíš, jak dál, udělej reorganizaci, byrokrat vycucal na počkání z prstu novou instituci s novým jménem. Fungující (ale příliš vědeckou, objektivní, nezávislou), zrušil! Příliš iniciativní a horlivé zaměstnance z ní podrobil selekci. „Vytříděné“ prohnal uličkou prosebníků. (Však v ní všichni ohnou hřbet.) Zase nám zavládla loajalita. Vzor: Khaki-střih! Inu, jaký pán, takový krám. Anihilace myšlenek, výstupů a osobností je skoro dokonalá! Ať nám proto dál velí amatéři. Termíny jim odložíme. Nevadí, že se nikdo už zase v ničem nevyzná. Začne se znovu, od nuly. Nějak to stejně dopadne. Ať žije budoucí státní maturita! Ať žije všenárodní diskuse! (Pak že nám nefunguje druhá normalizace školství? Jak krásně, soudruzi! Dejte to do usnesení!)
Ivo Fencl je nezávislý publicista a pedagog
Ivo Fencl
0 komentářů:
Okomentovat