V posledních letech v naší populaci stále více přibývá dětí s lehkou mozkovou dysfunkcí. V posledních letech v naší populaci stále více přibývá dětí s lehkou mozkovou dysfunkcí (dále LMD). Podle posledních výzkumů trpí LMD každé šesté dítě. Proto se s těmito dětmi čím dál častěji setkáváme již v mateřských školách. Děti s LMD chronicky trpí nepozorností, nadměrnou aktivitou, impulzivitou, specifickými poruchami učení, poruchami spánku a usínání atd.
V předškolním věku se projevují především zbrklostí, jednáním bez rozmyslu, nedostatečnou koncentrací pozornosti, těkavostí, nočním pomočováním apod. Výrazný je též motorický neklid, vyskakování, vykřikování nebo naopak nápadná pomalost až apatie. Charakteristickým znakem dítěte s LMD v tomto věku je problematický vývoj řeči v nejširším smyslu slova - opožděný vývoj, nebo s poruchami výslovnosti (r, ř), nebo zadrhávání či pomalost. Naopak nás tyto děti mohou překvapit výbornými znalostmi v určité oblasti a naopak neznalostí základních věcí.
Celkové výkony dětí s LMD jsou velmi nestabilní, stejně tak přesnost řešení úloh. Často se stává, že jeden a ten samý úkol dítě jednou zvládne dobře, podruhé jej nezvládne vůbec nebo ledabyle a chabě - pokud se k němu vůbec odhodlá.
Příčinou těchto jevů je nezralost centrální nervové soustavy, nikoliv neposlušnost, lenost, pohodlnost nebo snad zlá vůle dítěte, jak si mnohdy myslí nejen jeho rodiče, ale i odborní pracovníci.
Z výsledků posledních výzkumů vyplývá, že v dospělosti 1/3 dětí s LMD "dozraje", 1/3 se naučí své nedostatky kompenzovat (ta však může selhat vlivem stresu v zátěžových situacích). 1/3 má však problémy stále, projevují se hlavně v sociální oblasti. Těžko se přizpůsobují v povoláních, mají problémy se společenským zařazením. Vysoké procento osob s reziduální LMD je mezi alkoholiky, toxikomany, pachateli trestné činnosti, bezdomovci, lidmi dlouhodobě nezaměstnanými. Znamená to tedy, že u velkého procenta případů s LMD jde bez odborné nápravy o tzv. "CELOŽIVOTNÍ DIAGNÓZU."
LMD přitom lze ve většině případů novými metodami napravit, rehabilitovat, léčit. Děti s LMD nelze převychovat, protože příčina není v morálce. Je třeba odborného postupu, který respektuje psychosociální, ale i psychobiologické aspekty poruchy. Velice důležitá je včasnost zahájení nápravy.
Lehké odchylky ve vývoji CNS jsou diagnostikovatelné již od 4 let věku dítěte. To je ještě dostatečně včasná doba pro nápravu. Jakákoli prevence a především pak náprava by měla přijít dostatečně brzy před započetím školní docházky. Tedy v době, kdy případné kolizi se školou můžeme ještě předejít nebo ji alespoň zmírnit.
Bez náležité a dlouhodobé péče se děti s LMD opožďují stále více za svými vrstevníky, což má nepříznivý dopad na celý jejich další psychosociální vývoj. Pokud se přidruží ještě poruchy učení či chování, často takové dítě končí v ZvŠ. Později vzhledem ke svému chování může mít potíže i se zařazením do společnosti, do pracovního procesu a dokonce i se zákony.
U dětí s LMD velmi záleží na vhodném působení všech výchovných činitelů. Vzhledem k poměrně vysokému procentu dědičnosti LMD (plné dvě třetiny!) se dá předpokládat, že mnozí rodiče trpěli obdobnými potížemi v dětství jako nyní jejich děti. Tam, kde je rodinné prostředí méně podnětné až dysfunkční, je jedinou "záchranou" pro dítě vzdělávací zařízení a kvalifikovaní pedagogové a vychovatelé. Toto platí samozřejmě již v mateřských školách.
Základním problémem dětí s LMD je tedy nezralost nervové soustavy. Nedostatečná maturace tohoto "přízemí" naší osobnosti jako biopsychosociálního celku vede k problémům ve "vyšších patrech" osobnosti. Při nápravě LMD je tedy třeba mít na zřeteli rovinu biologickou (nezralost CNS), psychologickou (nedostatečný psychomotorický vývoj, nepozornost…) a sociální (neadekvátní jednání s vrstevníky a dospělými).
Může se tak zdát, že taková náprava je pak úkolem pro celý tým lékařů, psychologů a pedagogů za použití nespočetných metod. S tím, že náprava LMD je týmová práce (zvl. v oblasti diagnostiky) se dá souhlasit. V otázce nápravy je tomu díky novým vědeckým poznatkům jinak. Když základním problémem je nezralost CNS, je logické, že základní náprava bude směřovat tímto směrem. Co ale může ovlivnit přímo mozek? Farmaka? Ano, to mohou, ale ta (kromě podpůrných látek - nootropik) nechme raději pro opravdu vážné případy.
Co tedy může ovlivnit činnost našeho mozku, resp. pomoci mu v dozrávání? EEG-biofeedback - dnes v ČR již dostatečně odborně i prakticky ukotvená metoda, kterou praktikuje více než 100 speciálně vyškolených odborníků z oblasti psychologie a medicíny. Její pomocí dochází postupně k harmonizaci mozkové aktivity a rychlejšímu vyzrávání nervové soustavy. Zlepšuje se tak pozornost dítěte, prodlužuje se schopnost koncentrace, zvyšuje se sebeovládání a ustupují i ostatní zmíněné symptomy. Metoda EEG-biofeedback se děje tak, že klient sedí pohodlně v křesle a 3 elektrody (2 na uších, 1 na hlavě) snímají jeho mozkové vlny, které se pak zesilují. Průběh mozkových vln vidí před sebou na počítači "přeložený" do podoby videohry, kterou hraje pouze silou své myšlenky - bez klávesnice, myší, joysticku.
Mozek tak řídí sám sebe. Když narůstá aktivita v žádoucím pásmu vln, je dítě odměňováno body a zvukovým efektem. Když vzrůstá aktivita v nežádoucím pásmu, dítě odměny nedostává, úspěch ve hře mizí. Terapeut na svém počítači sleduje výkon klienta a podmínky hry mu může zlehčovat nebo naopak ztěžovat. Tak mozek sám rozvíjí proces učení nových vhodnějších frekvencí mozkových vln. Mozek je nesmírně přizpůsobivý a schopný učení, proto může zlepšit i svoji vlastní činnost, pokud jsou mu okamžitě poskytovány informace, jak zlepšení dosáhnout.
Účinek EEG-biofeedbacku je trvalý, protože se jedná o učení - co se mozek při tréninku naučí, již se nelze "odnaučit" (jako např. jízda na kole, plavání…). EEG-biofeedback je účinný v 60 - 90 % podle obtížnosti problému. Zanedbatelná není ani rychlost nápravy, která pomocí EEG-biofeedbacku trvá cca půl roku. Jiné u nás dostupné terapie trvají minimálně 1 rok, ale i 3 a více let.
Zahájení terapie EEG-biofeedback je u dětí s LMD velice vhodné již v předškolním věku - tj. od 5 let. Tyto děti již velice rychle pochopí, co se od nich požaduje. Ještě nemají určité stereotypy myšlení, jejich mozek dozrává a my tak pomáháme hledat ty správné cesty. Proto u mladších dětí dochází rychleji k viditelným změnám než např. u 13ti letých a starších dětí. Rodiče si tak mohou ušetřit své nervy a předejít řadě problémů, které by jejich děti právě vlivem špatné koncentrace pozornosti mohly mít při nástupu do školy.
V našem zdravotnictví je tato metoda EEG-biofeedback brána jako nadstandardní a nehradí ji žádná zdravotní pojišťovna. Ceny ve střediscích EEG-biofeedbacku se pohybují od 200 - 400 Kč za hodinu.
Aby terapie splnila svůj účel, potřebuje dítě s LMD nejméně 40 hodin terapie. Tato investice se zdá nemalá, ale určitě se rodičům vyplatí, protože si nejen ušetří mnohá trápení a starosti s dětmi během celé školní docházky, ale otevřou jim velké možnosti vyššího vzdělání, lepšího pracovního umístění apod.
Mgr. Radek Ptáček
PhDr. Zdeňka Baranniková
redakce
0 komentářů:
Okomentovat